Ennio Morricone, Mozart filmové hudby v Praze

Nikdy jsem netušil, že mě nějaký koncert vážné hudby tak nadchne. Ennio Morricone to na svém koncertě, konaném 9.2. ve 20:00 hodin v Praze, dokázal silou své hudby, přesvědčivostí výkonu orchestru a dotekem génia, který se chvílemi hmatatelně vznášel pod klenbou obrovské O2 Arény.

Ennio Morricone se jako skladatel podepsal pod více, než 550 filmů. Za svou éru složil přes 100 symfonií v žánru absolutní hudby a věnoval se snad všem filmovým žánrům. Světové proslulosti pak nabyl již v šedesátých letech minulého století, kdy ve spolupráci s režisérem Sergio Leonem, složil hudbu k slavným spaghetti westernům „Pro hrst dolarů“, „Hodný, zlý a ošklivý“ a „Tenkrát na Západě“.

Od roku 2001 se věnuje komponování filmové hudby spíše sporadicky a vrhnul se na dirigování své filmové i symfonické hudby na koncertních šňůrách, v rámci kterých již absolvoval přes 100 koncertů. Ke spolupráci přizývá veskrze slavné koncertní filharmonie a sbory. Své notoricky i méně známé filmové melodie uvádí bez výjimky v původních orchestracích, ve kterých zazněly ve filmech.

Pro svou letošní sadu koncertů, nazvanou „My Life in Music“, v nichž navštíví dvanáct evropských metropolí, včetně Prahy, si vybral maďarské symfonické těleso „The Modern Art Orchestra“ vedené Fausto Anzelmem, čítající 85 hudebníků a 75 členný maďarský sbor „Kodály Choir“, vedený Zoltánem Padem. Záměrně čísla nerozepisuji, ale uvádím je v číselné podobě, aby si případný čtenář udělal představu, o jak rozměrné hudební těleso se jedná a jak náročné musí být, tak rozsáhlou šňůru naplánovat a realizovat, aby mohl návštěvník koncertu zažít atmosféru, která byla neopakovatelná.

Koncert zahájil krátký film, ve kterém, dnes již pětaosmdesátiletý umělec, hovořil o své hudbě, o způsobu své tvorby, o tom, jak nikdy nepodléhal tlaku režisérů a vždy si šel svou cestou, byť často znamenala vnášet do hudby neortodoxní zvuky a motivy bez jistoty, zdali je filmový divák příjme. Vášeň, se kterou hovořil, jakoby předznamenala hudební zážitek, který posléze následoval.

Program byl rozdělen do několika celků, ve kterých lze Morriconeho dílo vnímat. Úvod patřil notoricky známým filmovým melodiím sdruženým v celku „Život a legenda“, v rámci kterého zazněly melodie z filmů „Nedotknutelní“ („The Untouchables“), „Tenkrát v Americe“ a „Legenda o 1900“. Celek uzavřela Morriconeho nejnovější melodie z filmu „Nejlepší nabídka“ („The Best Offer“), který natočil v roce 2013 italský režisér Giuseppe Tornatore a hudba k filmu se natáčela v Praze.

Následovalo pásmo „Neuspořádané archy“, složené veskrze z méně známých melodií, mezi kterými čněla známá melodie z filmu „Sicilský klan“.

Asi nejznámější a posluchačsky nejvděčnější moment nastal hned v dalším celku, kdy v rámci pásma, složeného z filmů Sergia Leoneho, zazněly melodie z filmů „Hodný, zlý a ošklivý“, „Tenkrát na Západě“ a „Pěst plná dynamitu“. Asi není třeba zmiňovat, že diváci po každém cyklu a mnohdy i po každé písni, oceňovali výkon bouřlivým potleskem, který se po písni „Zlatá extáze“ z filmu „Hodný, zlý a ošklivý“ změnil v téměř nekonečný jásot a první ovace ve stoje. Tak obrovským dojmem zapůsobil soprán Susanny Rigacci, který étericky poletoval nad celou halou.

Následovaly písně „Chi Mai“ z filmu „Profesionál“ s Jeanem Paulem Belmondem v hlavní roli, „Cinema Paradiso”, ve kterém si v průvodním komentáři zařádil na obrazovce šotek, když tento film někdo přeložil jako „Bio ráj“ a melodie z filmu „Malena“.

Asi nejméně známé melodie zazněly v pásmu sociálních témat ve filmu, kterému vévodila melodie z filmu „Bitva o Alžír“. Jakkoliv se jednalo o melodie u nás neznámé, neztrácely nic z typických prvků Morriconeho tvorby a koncert pozvolna gradoval k cyklu lyrických, tragických a epických témat. Celý koncert uzavírala trilogie melodií z filmu „Misie“ („Mission“), ve kterém, dle mého názoru, dospěl Ennio Morricone v roce 1986 na absolutní vrchol své geniální tvorby a bylo velkou chybou Americké filmové akademie, že si za svůj soundtrack neodnesl sošku Oscara.

Když dozněly poslední tóny „Na zemi je to jako na nebi“, hala, ve které bylo odhadem okolo dvanácti tisíc fanoušků Morriconeho hudby, natolik bouřila, že mistr ještě třikrát přidával a dostalo se i na reprízu „Zlaté extáze“ z filmu „Hodný, zlý a ošklivý“ a několikeré ovace ve stoje. Byl to úžasný zážitek a spokojené tváře odcházejících návštěvníků koncertu zrcadlily fakt, že Ennio Morricone O2 Arenu nejen vyprodal, ale i nadchl.

Moje hodnocení: 100%

PS: Níže uvedená ukázka není z koncertu v Praze a dokáže pouze přiblížit atmosféru Morriconeho hudby. Vězte, že osobní zážitek byl mnohem silnější.