Odcházení: V hlavní roli Jiří Paroubek

O Jiřím Paroubkovi jsem toho napsal na svém blogu spoustu. Přineslo mi to "potlesk" čtenárů, stejně jako nepochopení, proč nepíšu o politice "objektivně" nebo proč "o něm" vůbec píšu, když to dělá "každý". Jiří Paroubek nyní odešel a tak cítím potřebu se s ním, jako s tématem, důstojně a doufám, že navždy, rozloučit ...

Mýlil by se každý, kdo by tvrdil, že Jiří Paroubek nebyl velký politik. Byl to politik, který dovedl pozvednout ČSSD z marasmu, po odchodu pracovitého, ale neefektivního Špidly a hrabivého Grosse, do výšin, ve kterých tato strana nebyla ani v dobách Miloše Zemana.

Zblbnul řadu lidí a poslední dva roky plnil média takovým způsobem, že se o nikom jiném, pokud zrovna nebyl účastníkem nějakého megaskandálu, v podstatě nepsalo. Psali o něm seriozní i bulvární novináři, téměř všichni blogeři. Ti, kteří se k němu nevyjadřovali oficiálně na blogu, tak činili jinde, třeba na facebooku.

Bohužel pro svou stranu, bohužel pro sebe a naštěstí pro nás, se však stejně jako strůjcem úspěchu, např. v krajských volbách, stal Jiří Paroubek i hrobařem ČSSD v parlamentních volbách. Ne snad, že by byl zas o tolik větší demagog, než býval Miloš Zeman, ale ještě víc, než on, volil strategii "spálené země", tštil síru na všechny strany a navíc uplatňoval své ego neadekvátně vždy a za všech okolností. Logicky tak zůstal po prohraných parlamentních volbách zůstal úplně sám, snad jen se svými Marťany.

Řada komentátorů vidí příčinu neúspěchu Jiřího Paroubka v řecké krizi, Kalouskově složence nebo ve zvláštním uvědomění lidí, toužících po změně. Mají jistě svou míru pravdy. Já myslím, že sešup sociální demokracie nastal mnohem dřív. V momentě, kdy se Jiří Paroubek, z celkem nepochopitelných důvodů, po "vajíčkových eskapádách" rozhodl ustoupit od dohody, aby volby proběhly loni v říjnu.

Byla to osudová chyba, protože kdo si dovede představit, že by tehdy ČSSD prohrála volby takovým způsobem, jako o tomto víkendu? Vždyť ODS byla tehdy zlomená vyjádřením nedůvěry v době evropského předsednictví, Věci veřejné nebyly víc, než pražská, komunální strana a TOP09 byla čerstvě založená a teprve se nadechovala k pozdějšímu velkému úspěchu?

Naštěstí tuto chybu udělal a dovolil tak ostatním stranám, aby se konsolidovaly, svému největšímu sokovi Mirkovi Topolánkovi, aby se historicky znemožnil a historickým událostem, aby promluvily lidem do svědomí. Sám přitom nenabídl nic nového, než starou "dobrou" demagogii, že za všechno může ODS a postupem času i TOP09, povýšenost nad mladými, sliby, kterým už možná ani sám nevěřil a okoukané tváře, které se teď stáhly do ústraní a truchlí.

Nevěřím, že se sociální demokracie "vzmuží" k jakékoliv akci. Neměla by dostat šanci sestavovat vládu a plést lidem hlavy, když přišla o svého předsedu. Všichni její přední činovníci, kteří vypadali ještě nedávno na mítincích jako lídři, teď ukazují svou pravou, nevýraznou a nepřesvědčivou tvář. Kde jsou Škromach, Ráth a jiní, kteří by se měli prát o místo po Jiřím Paroubkovi a ukázat voličům, že jsou lepší, než býval předseda?

V médiích a na jednáních se stále ukazuje pouze Bohuslav Sobotka, který má asi stejné charisma jako moje rychlovarná konvice a kromě výmluv a politicky korektních odpovědí, že se pokusí naplnit volební program a sliby voličům, se od jeho úst rozptyluje stále větší a větší vakuum.

Mám obrovskou radost, jak tyto volby dopadly. Nejen proto, že prohrála sociální demokracie a ten, o kterém se tolik napsalo, odešel. Podruhé od konce totality se výrazně obměnila politická garnitura. Odchod Jiřího Paroubka a ostatních "dinosaurů" se stal odrazem revoluce, která tentokrát proběhla v hlavách voličů.

Nevím, jak vám, ale mi osobně Jiří Paroubek chybět nebude. Zdá se, že boj mezi politickými stranami na chvíli ustal. Politici opět pracují, pro sebe, ale i pro nás. Najednou jsou státotvorní, uvědoměli a zodpovědní. Snad jim to "nějaký pátek" vydrží a snad se bude opravdu možné soustředit na jiná témata, než je jejich ego.