Roman Potoczný VIP
Bloguji, tedy jsem!
- Počet článků 299
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3499x
Roman Potoczný
Řeč těla
Stroj času: Přiznám se, že jsem hodně váhal, zda-li tady umístit, ač soukromý, svůj text, který mi běžel hlavou v Berlíně na letišti, ale došlo mi, že jedině jeho ryzí a původní verze má co říct. Tedy neučesaný, je tady pro Vás, mé milé, známé i neznámé ...
Roman Potoczný
Na cestě za štěstím
Bohové ke mně byli laskaví. Bez problémů jsem se narodil na tento svět a dosud jsem nepoznal prokletí vážnějších chorob. Mládí i puberta pro mě byly procházkou růžovým sadem. Byl jsem v péči rodičů, jejichž láska byla a je tak krystalická, že jsem ani nemohl podlehnout vábení šikmých ploch. Nadaný student, sportovec, muzikant. Nadaný vším ...
Roman Potoczný
Škádlení Bohů
Letadlo se lehce zahoupalo. Přivírám oči. Nevědět, že jsme ještě na letišti, myslel bych si, že jsme v oblacích a lehce s námi pohupuje turbulence. Nesnáším létání. Nedovedu si už bez něj cestování na delší vzdálenosti představit, ale nedovedu se rovněž zbavit lehké tísně, která se mě vždy chopí. Tah motorů mě lehce vmáčkne do sedadla. Startujeme. Pár vteřin a prudce nabíráme výšku. Zaklapne podvozek, cesta vzhůru je neodvratná a ponořit se do myšlenek je možnost, jak onu tíseň překonat ... alespoň na chvíli ...
Roman Potoczný
Syndrom vyhoření
... projevuje se občas v práci, ve vztazích, u mě se dostavil v případě publikační činnosti zde na blogu ... určitě nejsem první, ani poslední ...
Roman Potoczný
Nebe nad Berlínem
Další letadlo se zvolna odlepilo od země. Můj pohled, dosud upřený na obrazovku počítače, provází letoun na cestě k oblakům. Dívám se nepřítomně, pět vteřin, deset vteřin a vracím se k práci. Kancelář je nedaleko letiště a tak mi nerušený výhled cloní jen několik domů. Vnímám je, ikdyž pracuji. Domy i letadla ... Jak letadlo mizí z dohledu, mám neklamný pocit, že jsem cosi ztratil. Cosi zásadního ... Ztratil jsem to. Pocit bolesti je tíživý a připomíná bolest žaludku. Je těžké určit, odkud vychází a lokalizovat příčinu. Přetrvává ...
Roman Potoczný
Jarni depka bloggera Ostravaka
Kdybych nebyl "CYPem"tak bych byval VIPemobdařenym moudrosti a vtipem ...
Roman Potoczný
Blogguji tedy jsem
Řítím se Ostravou po Mariánskohorské a myšlenky mi běží hlavou jako o závod. Slyšel jsem o tom, že se to stává těsně před smrtí, ale popravdě, stává se mi to často a evidentně zatím žiju. Řídím. Kdo to v Ostravě zná, tak ví, že to není dlouhá cesta. Spojnice centra Ostravy se satelitním megasídlištěm Poruba. Docela slušný povrch, dva pruhy, skoro jako dálnice. K jejímu projetí stačí několik minut. Řidičům politiků rozhodně míň. Jsem na dálnici, tak fičím. Je Silvestr a to je pro mě vždy období rekapitulace, úvah, předsevzetí. Jsem naivní, vím, ale nějak si bez těchto myšlenkových pochodů nedovedu konec roku představit. Snažím se soustředit na řízení, ale znám tu cestu tak dobře, že se věnuji více úvahám, než sledování provozu. Ano, slavný soude, chybuji, já vím, ale nějak si nemůžu pomoci. Řídím, tedy jsem ...
| předchozí | 1 2 | další |
