Roman Potoczný

Miloš Forman, Amadeus světového filmu

14. 04. 2018 23:43:23
Navždy odešel geniální filmař, jenž se pyšnil, jako jeden z mála, ziskem dvou zlatých Oscarů. Režisér, který natočil ty nejkrásnější filmy o svobodě, jaké kdy spatřily plátna kinosálů a jež z něj učinily nesmrtelného.

Miloš Forman byl jedním z nejvýznamnějších režisérů československé, filmové nové vlny. Jeho domácí filmy „Černý Petr“, sonda do života puberťáků, „Lásky jedné plavovlásky“ o tom, kterak hodná holka sice nesedla na lep partě záložáků, ale vykutálenému pianistovi a „Hoří má panenko“ se slavnou volbou miss na pitoreskním hasičském plese, kde se rozkradla celá tombola, dodnes udivují černým humorem, čerpajícím z perfektně vykreslených charakterů postav, stejně jako z podivností socialistické společnosti.

Ve svých filmech rád pracoval s neherci, čímž pro film objevil například Miladu Ježkovou, Josefa Šebánka a především famózního Vladimíra Pucholta. Jeho práce si brzy všimli v zahraničí, což se logicky nelíbilo komunistickým pohlavárům. Místo toho, aby jim poklonkoval jako celá řada umělců, kteří se dnes již opět vyhřívají na výsluní, zvolil raději emigraci. Vsadil na svůj um a i přes nelehké začátky se stal v Hollywoodu legendou.

První filmem „Taking Off“ ještě neprorazil, ale příležitost vycítil v námětu „Vyhoďte ho z kola ven“, kterým svět udivil v roce 1975 pod názvem „Přelet nad kukaččím hnízdem“. Legenda praví, že si námět od svého otce Kirka Douglase, který se těšil na hlavní roli, jelikož ji ztvárnil již na divadle, vyprosil „nezvedený synek“ Michael Douglas. Otec synovi nevěřil, že vytvoří něco kloudného a jeho obavy nabraly na jistotě, když si Michael vybral za režiséra neznámého Miloše Formana. Brilantní výkon Jacka Nicholsona a zdravotní sestry Louise Fletcher udivily akademii natolik, že si společně s Milošem Formanem došli pro Oscara a aby toho nebylo málo, jako jeden z producentů si pro něj došel i Michael Douglas, který pak na svého hereckého Oscara čekal dalších 12 let („Wall Street“).

Snad tehdy se v Miloši Formanovi probudila touha režírovat filmy o svobodě. Možná měl tuto touhu v sobě již od momentu, kdy musel opustit svou vlast. Snad proto se vždy ve svých filmech věnoval souboji jedinců s totalitní, vojenskou, pokryteckou, císařskou nebo náboženskou mašinérií, které, ač mají tendenci člověka zotročovat, nemají sílu, zlomit v něm touhu po svobodě.

McMurphy, zavřený do blázince se „zostřeným“ přístupem, si nikdy nepřiznal, že by mohl svůj boj o normalitu prohrát. Berger, který se stal v, dle mého názoru, nejlepším muzikálu všech dob, průvodcem Claudea Bukowského komunitou hippies ve filmu „Vlasy“, nezradil touhu po svobodě ani v konfrontaci s možnou smrtí ve Vietnamu.

Amadea“ režíroval Miloš Forman v Praze. Využil slabosti socialistických vůdců pro cenné valuty a přiměl je, aby dělali v roce 1984 stafáž natáčení filmu, díky němuž se mohl po delší době podívat domů a kterým se jako režisér podruhé nesmazatelně zapsal do filmové historie. Příběh nespoutaného, nonkonformního umělce a jeho souboj s géniem průměrnosti Salierim, sice nebyl zcela historicky věrný, ale nabídl napětí, skvělé herecké výkony a především, kromě Amadeovy svobodomyslnosti, oslavil klasickou hudbu.

Ještě jednou se, dle mého názoru, dotkl Miloš Forman výšin filmařiny, když na sklonku století v roce 1996 natočil příběh Larryho Flynta. Kontroverzní vydavatel erotického magazínu Hustler v podání vynikajícího Woodyho Harrelsona, který si roli báječně užil, byl pro filmovou akademii ovšem příliš těžce přijatelným soustem. Přesto je právě Larry Flynt další skvělou ukázkou, jak důležité je usilovat v životě o svobodu a vážit si jí, jelikož nejde o samozřejmost.

Svou tvorbu zakončil filmy „Goyovy přízraky“ a „Dobře placená procházka“. Miloš Forman nikdy nebyl filmovým sprinterem, který by točil každý rok nový film. Vždy si svou tvorbu pečlivě vybíral a vždy jí chtěl říct i něco víc, než jen natočit umělecky hodnotný, převratný nebo řemeslně výborně provedený film. Především svým perfekcionalismem, tvůrčí kreativitou a tématem svobody se nesmazatelně zapsal nejen do dějin kinematografie, ale i do naších srdcí.

Autor: Roman Potoczný | karma: 20.06 | přečteno: 356 ×
Poslední články autora