Já, Kajínek Superstar
Žijeme v post faktické době. Nevěříme autoritám, nevěříme médiím a někdy nevěříme ani sami sobě. Nejdůležitější je, jak je náš přikrášlený obraz vnímán masami na sociálních sítích, případně, co o nějaké události prohlásí některý z novodobých hlasatelů jednoduchých pravd. A je zcela jedno, jestli je to herec, zpěvák, moderátor nebo bývalý vězeň. Jelikož i ten se v dnešní době může, bohužel, stát celebritou. Tedy všeobecně známou a váženou osobností.
Jiří Kajínek na svém mediálním obrazu začal pracovat bezprostředně po svém propuštění z vězení. Stačila mu na to odpočatá, rozesmátá tvář a jasně zelený, značkový nátělník. Nyní střídá trička na obrazovce ve svém pětidílném medailonu. Hovoří o své minulosti, o loupežích, zatčeních, o kriminálech a útěcích. O všem, o čem se domnívá, že bude diváky zajímat. O jediném světě, který zná od svých šestnácti let, kdy se stal recidivistou. A má divácký úspěch. Především proto, že lidi vždy přitahovaly bizarní, detektivní a vězeňské příběhy, které chrlí Jiří Kajínek se sobě vlastním sebevědomím.
Produkční tým Petra Jákla odvedl vynikající práci. Koneckonců, nakročil k ní již před několika lety, když natočil eponymní film „Kajínek“, kde vytvořil typického záporného hrdinu, budícího divácké sympatie. Jiřího Kajínka hrál charizmatický a pohledný Konstantin Lavroněnko. Příběh jej stavěl do role novodobého „Jánošíka“, nevinně odsouzeného „spiknutím mocných“ za vraždy, které nespáchal.
Pětidílný dokumentární seriál se tohoto schématu dovedně drží, nešetří záběry z filmu a tu a tam i dotočenými ilustračními záběry, které opět a vždy staví Kajínka především do dobrého světla. Jak se říká, téměř „nesleze“ z obrazu a vypráví. Byl by úplný bloud, kdyby se nesnažil vykreslit téměř jako oběť. Jako mladý kradl, ale zavřený byl v podstatě náhodou. Díky neumětelství svého komplice. Pak se stal jeho život monotónní. Období na svobodě, kdy pokračoval v jediné „práci“, kterou poznal, tedy v loupežích, střídalo vězení. Přijetí do vězení střídaly útěky. Nyní vystřídala doživotní vězení svoboda a náhlá radost, o kterou se s námi dělí.
Věřím Jiřímu Kajínkovi, že má radost. Věřím mu i jeho vyprávění, jelikož je zdatný vypravěč. Nevěřím, že byly ve skutečnosti jeho zážitky tak „napudrované“, jak je líčí a upřímně pochybuji o tom, že byl vždy veskrze „kladným hrdinou“. Ostatně místy vypadají ilustrační záběry jako parodie. Například, když popisuje jak je mírumilovný a nenásilný a následuje šot, ve kterém na nás míří zbraní, zbije policisty nebo své spoluvězně na cele. Samozřejmě pouze proto, že „šukali“, což „on nechtěl čuchat“.
Z uměleckého hlediska se jedná o zajímavý počin. Od začátku dobře koncipovaný dokument, který nás vždy v dalším díle překvapí svou otevřeností a syrovostí, stavící na dnešní oblibě reality show, které je Jiří Kajínek jediným hlavním hrdinou. Dokument, jenž je mnohem přesvědčivější, než Klímovy upocené, rádoby investigativní a nic neříkající spoty, které Prima vysílá bezprostředně po dokumentu o Kajínkovi, aby zcela neztratila tvář, a budila dojem „vyvážené“ televize.
Z morálního hlediska je uvedení dokumentu v čase po osmé hodině večerní zcela pomýlené. Nemám nic proti odsouzeným, kteří si svůj trest odsedí, případně jsou amnestováni. Nechť naleznou zalíbení v „normálním“ životě a nechť se, nejlépe ve vší slušnosti, radují ze svobody. Ale jejich historie by měla být vždy vyprávěná pouze ve formě popisného dokumentu v intencích soudních spisů. Nechat hovořit bývalé kriminálníky na obrazovce a nechat je tvořit svůj vlastní obraz, je nebezpečné, jelikož rozhodně nejsou případem hodným následování. Činit tak bezprostředně po osmé hodině večerní v době, kdy se na televizi dívá mládež, zavání snahou o sledovanost za každou cenu. Ne, že by si mladí mohli osvojit slovo „šukat“, protože to nejspíš znají. Ale protože jen těžko dovedou oddělit realitu od fikce. A dokument, který Prima vytvořila na bázi legendy o Jiřím Kajínkovi, je především dovedně zrežírovaná a profesionálně vymodelovaná fikce.
Moje hodnocení: 75%
Roman Potoczný
Fotoblog: Dny NATO v Ostravě 18.9.2021
Po roční pauze způsobené epidemií Covidu nebo zkrátka jen neschopností vlády, vypořádat se sofistikovaně s Covidem 19 a zajistit lidem normální život (vyberte si dle libosti) se v Mošnově u Ostravy konaly Dny NATO pro veřejnost.
Roman Potoczný
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Jak odolat krizi středního věku? Dělat hlouposti? Nebýt srab? Říkat pravdu? Nebo si jen užívat jako Šampón? Nová česká komedie „Prvok, Šampón, Tečka a Karel“ jasnou odpověď neposkytuje, ale rozhodně pobaví a překvapí.
Roman Potoczný
Já jsem Prymula, kdo je víc?
Papalášské manýry se u nás v posledních letech projevují čím dál víc. Stačí si vzpomenout na prezidentův „popelníček“, premiérovy „vysoké stropy a větranou místnost“ nebo aktuální provinění ministra zdravotnictví.
Roman Potoczný
Koronavirové paradoxy
Koronavirus nám nastavil zrcadlo. Vidím v něm apatické občany, které si vodí vláda na drátkách, a v zájmu obav o vlastní život se bojí třísknout do stolu a zvolat: „Už toho bylo dost!“ nebo ještě lépe „Už vás máme dost!“
Roman Potoczný
Soumrak sociální demokracie?
Nemyslel jsem si, že někdy napíšu podobný blog. ČSSD jsem nikdy nevolil a nejspíš nikdy volit nebudu. Přesto bych jim chtěl poradit, protože si myslím, že by strana měla zůstat v současné vládě a pracovat, ne páchat sebevraždu.
Roman Potoczný
Vážně nemáme na víc?
Dnes uplyne 29 let od počátku Sametové revoluce, Přitom mám po probuzení pocit, jako bych se probudil jen v mírně upravené verzi roku 1989 před revolucí. Ve verzi jakéhosi „komunismu s lidskou tváří“.
Roman Potoczný
O prezidentovi psát nebudu
Dlouho jsem nepsal. Neměl jsem čas a chyběl mi elán. Ale nabral jsem sílu a jsem zpět. Zároveň se omlouvám všem, kteří mě postrádali, a pevně doufám, že teď budu psát mnohem více a s o to větší chutí.
Roman Potoczný
Ne, pane premiére!
KSČM není demokratickou stranou a fakt, že její členové byli zvoleni do parlamentu v demokratických volbách, na tom nic nemění. Strana nemůže mít v názvu „komunistická“ a zároveň být demokratickou.
Roman Potoczný
Žumpa podle Jaromíra Soukupa
Ego Jaromíra Soukupa, majitele a moderátora TV Barrandov, narostlo tak obřích rozměrů, že přidal další pořad nazvaný Týden podle Jaromíra Soukupa. Vznikla tak bizarní show, která nemá s komentováním týdne nic společného.
Roman Potoczný
Avengers: Nekonečná Infinity War
Nové pokračování Avengers dokazuje, že je americká kinematografie schopná zrealizovat naprosto cokoliv. Obsadit kvantum slavných herců, spojit dějově nespojitelné a předvést strhující akci v naprosto imaginárním světě.
Roman Potoczný
Miloš Forman, Amadeus světového filmu
Navždy odešel geniální filmař, jenž se pyšnil, jako jeden z mála, ziskem dvou zlatých Oscarů. Režisér, který natočil ty nejkrásnější filmy o svobodě, jaké kdy spatřily plátna kinosálů a jež z něj učinily nesmrtelného.
Roman Potoczný
Ready Player One: Hra začíná ... a baví
Jsem rád, že mohu pokračovat s recenzemi filmů po delší pauze právě tímto zajímavým dílem. Steven Spielberg v sobě oživil srdce malého kluka a nabízí dokonalou podívanou pro všechny, kdo mají stejně hravé srdce, jako on.
Roman Potoczný
Nevidím důvod měnit hymnu
Je toho spousta, na co můžeme být jako národ pyšní. Nádherná příroda, historické památky, hezké holky, výborné pivo, fakt, že jsme národ pracovitý a kreativní a v neposlední řadě naše aktuální hymna, která je krásná.
Roman Potoczný
Sláva vítězi, čest poraženým
Pan prezident Miloš Zeman vyhrál, a jestli je zapotřebí něco ocenit, je to jeho politická zkušenost, protože to byla právě ona, která ve volbě rozhodla. Ve snaze o znovuzvolení neudělal chybu a naopak využil chyb Jiřího Drahoše.
Roman Potoczný
Nemělo by být televizních debat 10, pane prezidente?
Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že by si přál jít s kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem do čtyř televizních debat, na čtyřech televizních stanicích. Óóó, jak je najednou vstřícný!
Roman Potoczný
10 nejlepších filmů roku 2017
Rok 2017 byl na dobré filmy štědřejší, než rok 2016. Došlo k příjemnému překvapení v několika filmových žánrech, kdy některé filmy posouvaly jejich hranice. Podívejme se, jak se filmy, uvedené letos v kinech, potkaly s mým vkusem.
Roman Potoczný
Jarku, tys to vzal?
„A proč jsi mi ani nezavolal, Jarku? Nezeptal se, co tomu všemu říkám? Tys to vzal? ... A co jsem měl, dělat, řekni mi. Měl jsem to vyznamenání někomu nechat? Aby sem přišel někdo cizí, k hotovýmu, ...
Roman Potoczný
Mých 5 nejoblíbenějších filmů
V nové rubrice "Mých 5 nej ..." se budu postupně věnovat svým favoritům z nejrůznějších oblastí kultury, sportu nebo veřejného života. První článek věnuji logicky svým nejoblíbenějším filmům a nebyla to vůbec jednoduchá volba.
Roman Potoczný
Po strništi bos … natloukl si nos
Na Svěráky se do kina chodí, nad jejich filmy se jásá, případně obdivně pokyvuje hlavou. Ale upřímně! Zajímaly někoho osudy protagonistů „Obecné školy“ před příchodem Igora Hnízda?
Roman Potoczný
Colours of Ostrava 2017
Skončil šestnáctý ročník mezinárodního, multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017, co do plochy i počtu návštěvníků historicky největší, kdysi převážně hudební, festival, jaký se kdy v České republice podařilo uspořádat.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 299
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3499x
Bloguji, tedy jsem!