Po strništi bos … natloukl si nos
Že se na Svěráky chodí do kina, nad jejich filmy se jásá a případně obdivně pokyvuje hlavou, platilo do roku 2007. Režisér Jan Svěrák zazářil jako supernova a získal ještě těsně před revolucí studentského Oscara za „Ropáky“. Posléze v devadesátých letech spojil síly se svým otcem, textařem, spisovatelem a scénáristou Zdeňkem Svěrákem, následně byl nominován na Oscara za „Obecnou školu“ a v roce 1996 obdržel Oscara za film „Kolja“. V roce 2001 natočil výborný válečný film „Tmavomodrý svět“ a v roce 2007 fenomenální sondu do srdce stárnoucího muže pod titulem „Vratné lahve“.
Po skvělém a v české, novodobé, porevoluční historii, dosud nezopakovaném Oscarovém úspěchu se mohl Jan Svěrák přesunout do Hollywoodu a zkusit štěstí na mezinárodním poli. Osobně si myslím, že to měl zkusit. Nikdo z českých režisérů, s výjimkou Miloše Formana, k tomu neměl větší dispozice. Nicméně Jan Svěrák se rozhodl zůstat doma a pokračovat ve společné tvorbě se svým otcem Zdeňkem. Úspěch a kvality „Tmavomodrého světa“ a „Vratných lahví“ by mohly svědčit o tom, že udělal dobře. V posledních deseti letech se ovšem trápí.
Tvorba Jana Svěráka začala skřípat, když se pustil do zvláštní, loutkové pohádky „Kuky se vrací“, ke které si sám napsal scénář. Zajímavý počin v duchu pohádek Hermíny Týrlové sice zaujal kritiky, ale diváky příliš nepobavil. Pohádka „Tři bratři“, ve které se vrátil ke spolupráci se svým otcem Zdeňkem Svěrákem, byla zvláštním slepencem tří pohádek a pravděpodobně tím naprosto nejhorším, co Jan Svěrák natočil. Po letech přešlapování se tak na letošní rok čekalo jako na rok znovuzrození jeho génia.
Ale ještě jednou! Zajímaly někoho osudy protagonistů „Obecné školy“ před příchodem Igora Hnízda? Není většího důkazu o marasmu současné české filmové tvorby, než, že se dva naši nejúspěšnější, porevoluční režiséři utápějí v prequelech ke svým nejlepším filmům. Zatímco Jan Hřebejk se zasekl v „Zahradnictví“, předcházejícímu jeho kultovním „Pelíškům“, Jan Svěrák si řekl, že by bylo báječné, kdyby osvětlil, co se dělo s protagonisty „Obecné školy“ za války. Možná by to i mohlo být zajímavé, kdyby ovšem nezničil film vlastním, naprosto nezajímavým scénářem, byť dle předlohy Zdeňka Svěráka.
Jestli lze označit nejnovější film Jana Svěráka „Po strništi bos“ nějakým přívlastkem, pak jej nejlépe vystihuje slovo „zbytečný“. Neurazí, neroztrpčí, ale ani extra nepobaví. Je sice laskavý, ale ničím nepřekvapí. Mladý Eda (Alois Grec) se s mámou (Tereza Voříšková) a se svým uvědomělým tátou (Ondřej Vetchý) musí odstěhovat na vesnici, kde žije s příbuznými (Petra Špalková a Hynek Čermák) a snaží se zapadnout mezi vesnické kluky. Příbuzní, v čele s dědou (Jan Tříska), jej straší zavrženým strýcem Vlkem (Oldřich Kaiser) a … to je vše.
Ve filmu se po celou dobu nic zásadního nestane. Výjimku tvoří představy malého Edy, které jsou sice zručně natočené, ale samoúčelné. Poklidnou hladinu příběhu nerozvlní ani finální tragédie, ani osudy venkovské party kluků. Herci nemají, co hrát. Ondřej Vetchý se udatně zhostil své role zahrát Zdeňka Svěráka, ale nic víc nepřidal. Jen v situaci, kdy s Edou řežou vánoční stromeček, exceluje. Tereza Voříšková hraje Libuši Šafránkovou a opět to není úplně zlé. Špatný je předpoklad, že noví herci zahrají důvěryhodně své nenapodobitelné originály.
Příbuzní, kteří občas hovoří nářečím a občas ne, nestojí za komentář. Žádného z kluků si na základě jejich výkonů nezapamatujete. Jan Tříska a Odřich Kaiser herecky vynikají, ale prostor, který se jim dostává, je nedostatečný. V příběhu, který nemá žádné špičky, ani pády, není divu, že se autor hudby Michal Novinski příliš neměl čeho chytit. Jen kameraman Vladimír Smutný kouzlí s kamerou a zasloužil by si nominaci na Českého lva.
Při konečném zúčtování se tak nabízí tři myšlenky. Jednak že bylo opravdu zbytečné, když se tvůrci povedeného „Masaryka“ báli letošních počinů Jana Hřebejka a Jana Svěráka natolik, že jej křečovitě prosadili do minulého roku. I v tomto roce by totiž byl zatím jednoznačně nejlepším filmem. Za druhé, že se Zdeněk Svěrák utápí v nostalgii a vlastní legendě, což je nesmírně smutné, protože je to náš historicky nejlepší tvůrce předloh filmů a scénárista. Za třetí, že se génius Jana Svěráka kamsi vytratil a není jisté, že se ještě někdy vrátí.
Moje hodnocení: 65%
Roman Potoczný
Fotoblog: Dny NATO v Ostravě 18.9.2021
Po roční pauze způsobené epidemií Covidu nebo zkrátka jen neschopností vlády, vypořádat se sofistikovaně s Covidem 19 a zajistit lidem normální život (vyberte si dle libosti) se v Mošnově u Ostravy konaly Dny NATO pro veřejnost.
Roman Potoczný
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Jak odolat krizi středního věku? Dělat hlouposti? Nebýt srab? Říkat pravdu? Nebo si jen užívat jako Šampón? Nová česká komedie „Prvok, Šampón, Tečka a Karel“ jasnou odpověď neposkytuje, ale rozhodně pobaví a překvapí.
Roman Potoczný
Já jsem Prymula, kdo je víc?
Papalášské manýry se u nás v posledních letech projevují čím dál víc. Stačí si vzpomenout na prezidentův „popelníček“, premiérovy „vysoké stropy a větranou místnost“ nebo aktuální provinění ministra zdravotnictví.
Roman Potoczný
Koronavirové paradoxy
Koronavirus nám nastavil zrcadlo. Vidím v něm apatické občany, které si vodí vláda na drátkách, a v zájmu obav o vlastní život se bojí třísknout do stolu a zvolat: „Už toho bylo dost!“ nebo ještě lépe „Už vás máme dost!“
Roman Potoczný
Soumrak sociální demokracie?
Nemyslel jsem si, že někdy napíšu podobný blog. ČSSD jsem nikdy nevolil a nejspíš nikdy volit nebudu. Přesto bych jim chtěl poradit, protože si myslím, že by strana měla zůstat v současné vládě a pracovat, ne páchat sebevraždu.
Roman Potoczný
Vážně nemáme na víc?
Dnes uplyne 29 let od počátku Sametové revoluce, Přitom mám po probuzení pocit, jako bych se probudil jen v mírně upravené verzi roku 1989 před revolucí. Ve verzi jakéhosi „komunismu s lidskou tváří“.
Roman Potoczný
O prezidentovi psát nebudu
Dlouho jsem nepsal. Neměl jsem čas a chyběl mi elán. Ale nabral jsem sílu a jsem zpět. Zároveň se omlouvám všem, kteří mě postrádali, a pevně doufám, že teď budu psát mnohem více a s o to větší chutí.
Roman Potoczný
Ne, pane premiére!
KSČM není demokratickou stranou a fakt, že její členové byli zvoleni do parlamentu v demokratických volbách, na tom nic nemění. Strana nemůže mít v názvu „komunistická“ a zároveň být demokratickou.
Roman Potoczný
Žumpa podle Jaromíra Soukupa
Ego Jaromíra Soukupa, majitele a moderátora TV Barrandov, narostlo tak obřích rozměrů, že přidal další pořad nazvaný Týden podle Jaromíra Soukupa. Vznikla tak bizarní show, která nemá s komentováním týdne nic společného.
Roman Potoczný
Avengers: Nekonečná Infinity War
Nové pokračování Avengers dokazuje, že je americká kinematografie schopná zrealizovat naprosto cokoliv. Obsadit kvantum slavných herců, spojit dějově nespojitelné a předvést strhující akci v naprosto imaginárním světě.
Roman Potoczný
Miloš Forman, Amadeus světového filmu
Navždy odešel geniální filmař, jenž se pyšnil, jako jeden z mála, ziskem dvou zlatých Oscarů. Režisér, který natočil ty nejkrásnější filmy o svobodě, jaké kdy spatřily plátna kinosálů a jež z něj učinily nesmrtelného.
Roman Potoczný
Ready Player One: Hra začíná ... a baví
Jsem rád, že mohu pokračovat s recenzemi filmů po delší pauze právě tímto zajímavým dílem. Steven Spielberg v sobě oživil srdce malého kluka a nabízí dokonalou podívanou pro všechny, kdo mají stejně hravé srdce, jako on.
Roman Potoczný
Nevidím důvod měnit hymnu
Je toho spousta, na co můžeme být jako národ pyšní. Nádherná příroda, historické památky, hezké holky, výborné pivo, fakt, že jsme národ pracovitý a kreativní a v neposlední řadě naše aktuální hymna, která je krásná.
Roman Potoczný
Sláva vítězi, čest poraženým
Pan prezident Miloš Zeman vyhrál, a jestli je zapotřebí něco ocenit, je to jeho politická zkušenost, protože to byla právě ona, která ve volbě rozhodla. Ve snaze o znovuzvolení neudělal chybu a naopak využil chyb Jiřího Drahoše.
Roman Potoczný
Nemělo by být televizních debat 10, pane prezidente?
Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že by si přál jít s kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem do čtyř televizních debat, na čtyřech televizních stanicích. Óóó, jak je najednou vstřícný!
Roman Potoczný
10 nejlepších filmů roku 2017
Rok 2017 byl na dobré filmy štědřejší, než rok 2016. Došlo k příjemnému překvapení v několika filmových žánrech, kdy některé filmy posouvaly jejich hranice. Podívejme se, jak se filmy, uvedené letos v kinech, potkaly s mým vkusem.
Roman Potoczný
Já, Kajínek Superstar
Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Každou neděli prolamuje Jiří Kajínek na televizní obrazovce stanice Prima další tabu. Neskrývá se, nestrká hlavu do písku, ale hrdě popisuje svůj příběh a buduje svou vlastní legendu.
Roman Potoczný
Jarku, tys to vzal?
„A proč jsi mi ani nezavolal, Jarku? Nezeptal se, co tomu všemu říkám? Tys to vzal? ... A co jsem měl, dělat, řekni mi. Měl jsem to vyznamenání někomu nechat? Aby sem přišel někdo cizí, k hotovýmu, ...
Roman Potoczný
Mých 5 nejoblíbenějších filmů
V nové rubrice "Mých 5 nej ..." se budu postupně věnovat svým favoritům z nejrůznějších oblastí kultury, sportu nebo veřejného života. První článek věnuji logicky svým nejoblíbenějším filmům a nebyla to vůbec jednoduchá volba.
Roman Potoczný
Colours of Ostrava 2017
Skončil šestnáctý ročník mezinárodního, multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017, co do plochy i počtu návštěvníků historicky největší, kdysi převážně hudební, festival, jaký se kdy v České republice podařilo uspořádat.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 299
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3499x
Bloguji, tedy jsem!