Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chcete si zprotivit legendu? Najděte Dory

26. 06. 2016 7:30:00
Současná animovaná pohádka by měla být skvěle technicky provedená, chytře vymyšlená, zábavná a pro děti poučná. Na pokračování „Nema“ jsem se moc těšil především proto, že v době svého vzniku všechna tato kritéria splňoval.

Nebudu zastírat, že „Hledá se Nemo“ je mojí nejoblíbenější animovanou pohádkou. Uvědomuji se, že „Příběh hraček“ byl technicky převratnější, „Lví král“ zpěvnější, „Doba ledová“ zábavnější a „Shrek“ povýšil animovanou zábavu na rodinnou podívanou, ale „Hledá se Nemo“ je v mnoha ohledech unikátní. Představil dětem oceán tak malebně a hravě, že na tento koncept navazují podmořské pohádky dodnes. Doprovodná hudba byla do té míry skvostná, že byl Thomas Newman nominován na Oscara. Skvěle vymyšlený příběh osamělého otce, hledajícího svého jediného syna, byl z více hledisek poučný. Scénář byl ozdobený chytrými epizodkami, ať již to byl „swing“ se žralokem Brusíčkem, honička s příšerou z hlubin, Bourák jako průvodce oceánským proudem a nezapomenutelnými hláškami jako „ryba je kámoš, ne žrádlo“.

Ještě jeden klad měl tento film. Tvůrci dlouho odolávali pokušení natočit pokračování. Bylo to sympatické, protože fenomenální díla by se, dle mého názoru, neměla rozmělňovat průměrným pokračováním. Bohužel neodolali. Možná z finančních důvodů, neboť „Nemo“ byl kasovní trhák, možná z nostalgie, možná chtěli udělat radost divákům a opět oživit malebný svět rybiček. Proto dostala svůj film souputnice Nemova otce Marlina z „prvního dílu“, zábavná popleta Dory.

Tedy zábavná do té doby, než dostala svůj film, jelikož jsem nezaznamenal, že by se u filmu „Hledá se Dory“ kino otřásalo smíchem. Určitě se objevily vtipné momenty, ale bylo jich po hříchu málo. Menší děti se u filmu nudily. Scénář si nedělá větší ambice, než postupně oživit myšlenky na postavy z prvního dílu, ať již jde o Bouráka nebo osazenstvo korálového útesu a přestože přesune děj do mořského akvária, chyběla mi jakákoliv zajímavá epizodka, která by děj poněkud oživila. Dory se v podstatě vůbec nehledá, ale ona sama hledá své rodiče. Šťastný konec je vycucaný z prstu. Hudba je nezáživná a jen podkresluje snahu recyklovat legendu. Invence se nekoná.

Asi bych to vše dovedl hodit za hlavu a smířit se s faktem, že divákům stačí pohled na výborně výtvarně zpracované, žvanící rybičky a pár jednoduchých žertíků jako, když Dory tvrdí, že má „krátkoblbou paměť“. Alespoň o tom svědčí dosavadní slušné kritiky i výborné hodnocení na filmových databázích. Ovšem konec, ve kterém chobotnice řídí náklaďák a minuta za minutou postupně likvidují vše, co bylo na prvotině dobré, mi hnul žlučí. Nevěřím, že za tyto nesmysly může tvůrčí tým, který se od prvotiny zásadně nezměnil. Disney Studios, které vlastní společnost Pixar od roku 2006, mají evidentně jiný přístup ke tvorbě animovaných filmů. Nedá se napsat, že by tvořili naprosté propadáky, ale genialita animáků z dílen samotného Pixaru se držela do roku 2010 a od té doby je to jen recyklace starých témat. Stále to stačí na slušnou diváckou odezvu, ale už to není ono.

Současná animovaná pohádka by měla být skvěle technicky provedená, ale neměla by rezignovat na svůj hlavní účel, čím je, dle mého názoru, být chytře vymyšlená, zábavná a pro děti poučná. Film „Hledá se Dory“ je nádherně provedený, ale ve všech ostatních ohledech mě velmi zklamal.

Moje hodnocení: 60%

Autor: Roman Potoczný | neděle 26.6.2016 7:30 | karma článku: 20.18 | přečteno: 2231x

Další články blogera

Roman Potoczný

Já, Kajínek Superstar

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Každou neděli prolamuje Jiří Kajínek na televizní obrazovce stanice Prima další tabu. Neskrývá se, nestrká hlavu do písku, ale hrdě popisuje svůj příběh a buduje svou vlastní legendu.

20.11.2017 v 23:13 | Karma článku: 37.45 | Přečteno: 4144 | Diskuse

Roman Potoczný

Jarku, tys to vzal?

„A proč jsi mi ani nezavolal, Jarku? Nezeptal se, co tomu všemu říkám? Tys to vzal? ... A co jsem měl, dělat, řekni mi. Měl jsem to vyznamenání někomu nechat? Aby sem přišel někdo cizí, k hotovýmu, ...

28.10.2017 v 22:28 | Karma článku: 29.40 | Přečteno: 3243 | Diskuse

Roman Potoczný

Mých 5 nejoblíbenějších filmů

V nové rubrice "Mých 5 nej ..." se budu postupně věnovat svým favoritům z nejrůznějších oblastí kultury, sportu nebo veřejného života. První článek věnuji logicky svým nejoblíbenějším filmům a nebyla to vůbec jednoduchá volba.

1.10.2017 v 8:25 | Karma článku: 18.65 | Přečteno: 839 | Diskuse

Roman Potoczný

Po strništi bos … natloukl si nos

Na Svěráky se do kina chodí, nad jejich filmy se jásá, případně obdivně pokyvuje hlavou. Ale upřímně! Zajímaly někoho osudy protagonistů „Obecné školy“ před příchodem Igora Hnízda?

26.8.2017 v 23:30 | Karma článku: 27.80 | Přečteno: 1923 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Divadelní slang

Slang je nespisovný útvar jazyka, který je charakteristický pro mluvčí náležející k určité zájmové nebo profesní skupině. Rozdíly oproti spisovnému jazyku spočívají především ve slovní zásobě.

25.11.2017 v 10:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 |

Vladimír Koliandr

Jaký je projev psychospirutuální krize?

Kratičké video, jež ještě doplňuje článek, který jsem zveřejnil před hodinou. Je velmi důležité s tímto problémem přijít k takovému psychiatrovi, který je dostatečně informovaný a může opravdu pomoci.

25.11.2017 v 10:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Může chybná psychiatrická diagnóza zničit život zdravého člověka?

Odpověď na tuto otázku naleznete v transpersonální psychologii. To, že jsme již udělali krůček dopředu, ukazuje režisér Viliam Politkovič v novém dokumentárním filmu „Z temnoty duše ... světlo“.

25.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 5.16 | Přečteno: 132 | Diskuse

Karel Sýkora

Shura – White Light

Alexandra Lilah Denton known professionally as Shura, is an English singer, songwriter and record producer. Shura grew up in Manchester. Her mother is a Russian actress and her father is an English documentary filmmaker.

25.11.2017 v 5:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 |

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 92 | Diskuse
VIP
Počet článků 283 Celková karma 28.50 Průměrná čtenost 3522


Na blogu působím devátý rok. Píšu převážně o filmu, o hudbě, knihách, kulturních a společenských akcích, výjimečně o politice. Letos se rozepíšu víc o seriálech a přidám zcela novou rubriku. Je fajn, že lze zatím svobodně vyjadřovat vlastní názor. Zatím ...
Bloguji, tedy jsem!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.