Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ennio Morricone, muž, který rozezpíval špagety

4. 11. 2012 7:30:00
Slavný italský hudební skladatel Ennio Morricone složil v průběhu své padesátileté kariéry hudbu k více než 500 filmů a televizních sérií. Prodal více, než 50 milionů nosičů. Vím, že by se v běžném textu měly číslovky vypisovat, nikoliv uvádět ve své číselné podobě, ale teprve při pohledu na tato, bezpochyby impozantní, čísla člověku dojde, jakým je Ennio Morricone hudebním a filmovým fenoménem.

Ennio Morricone se narodil 10.11.1928 v Římě. Syn Libery a Maria Morricone, jazzového trumpetisty, byl přirozeným talentem, který zkomponoval svá první díla už jako šestiletý. Od devíti let hrál na trubku v Národní akademii Santa Cecilia, ve dvanácti vstoupil na konzervatoř, v osmnácti letech získal diplom na trubku a odstartoval profesionální kariéru hudbou k několika rádio dramatům, aby se záhy přesunul k filmu.

Morricone začal psát hudbu v klimatu italské avantgardy. Na počátku padesátých let získal diplom pro skupinovou instrumentaci (fanfare) a v roce 1954 od skladatele Goffredo Petrassi diplom na komponování hudby. Od roku 1955 začal Morricone psát jako duch, což znamenalo psát hudbu pro jiné, známější tvůrce a skladatele filmové hudby, nejčastěji pod anglickým pseudonymem, jako Dan Savio nebo Leo Nichols. Později uváděl, že jej při hudební tvorbě nejvíce ovlivnily jeho zkušenosti z druhé světové války a hlad.

Brzy si ho všiml jeho spolužák z dětství Sergio Leone, který jej angažoval jako hudebního skladatele ke svým prvním filmům. Společně vytvořili doprovod k Leoneho odlišné verzi westernu "Pro hrst dolarů" ("A Fistful of Dollars"). Možná právě proto, že byl omezen malým rozpočtem, rozhodl se Moriccone vsadit místo plné orchestrace pouze na několik nástrojů, doprovázených dělovými výstřely a nově elektrickou kytarou, čímž dospěl ke zcela odlišnému hudebnímu doprovodu, než bylo do té doby, například ve westernech Johna Forda, zvykem. Ovšem naprosto adekvátnímu Leoneho tvorbě.

Filmem "Pro hrst dolarů" začala desetiletá spolupráce s jeho přítelem Sergio Leonem, která je jednou z typických ukázek dlouhodobé spolupráce mezi režisérem a hudebním skladatelem, které jsou v současnosti stále častější (viz. například Steven Spielberg a John Williams, Tim Burton a Danny Elfman, Sam Mendes a Thomas Newman apod.).

Ennio Morricone je nejvíce oceňován za svoji hudbu ke Spaghetti westernům, zahrnující trilogii "Pro hrst dolarů" ("A Fistful of Dollars") (1964), "Pro pár dolarů navíc" ("For a Few Dollars More") (1965), "Hodný, zlý a ošklivý" ("The Good, the Bad and the Ugly") (1966) a westernový opus "Tenkrát na západě" ("Once Upon a Time in the West") (1968). Morricone zkomponoval hudbu k více než čtyřiceti westernům, z nichž poslední byl "North Star" z roku 1996.

V osmdesátých a devadesátých letech pokračoval Morricone v komponování hudby k Leoneho filmům, včetně "Tenkrát v Americe" ("Once Upon a Time in America") z roku 1984. Rovněž zkomponoval hudbu k Joffého filmu "Mise" ("The Mission") (1986), De Palmově "Nedotknutelným" ("The Untouchables") (1987) a k Tornatoreho filmu "Cinema Paradiso" z roku 1988. Jeho nejnovější kompozice bylo možné slyšet ve filmech "Malena" (2000), "Fateless" (2005) a "Baaria - La porta del vento" (2009).

Morricone pracoval kromě filmu i pro televizi od jednotlivých pořadů, až po varieté a dokumentární série. Jeho hudba doprovázela seriál "Marco Polo" (1982), jedna z televizních kompozic "Chi Mai" byla použita ve filmech "Maddalena" (1971) a "Profesionál" (1981), u nás dobře známého kriminálního dramatu s Jeanem Paulem Belmondem v hlavní roli. Byl skladatelem hudebního doprovodu k seriálu "Chobotnice" ("La piovra") od druhé do desáté série, včetně tématických skladeb "Droga e sangue", "La morale", and "L'immorale". Navíc Morricone pracoval jako dirigent orchestru u třetí až páté série seriálu. Pracoval rovněž jako supervisor pro televizní projekt "Bible" ("La bibbia") a v devadesátých letech, ve spolupráci se svým synem Andreou, pracoval na kriminálních sériálech. Zajímavostí je, že se neomezoval při své tvorbě pouze na italský televizní trh, ale v roce 2003 složil pro japonskou televizi doprovodnou hudbu k eposu "Musashi", o legendárním bojovníkovi jménem Miyamoto Musashi.

Slavný italský skladatel psal kromě filmových děl i kompozice pro piano a zpěv. Jeho hudba byla samplováná světovými hudebníky od raperů (Jay-Z) až po elektronické mágy (The Orb). Morriconeho skladba "Se Telefonando" se stala pátou nejlépe prodávanou skladbou v roce 1966. Jeho hudba byla častou používána filmovými tvůrci i u filmů, ke kterým Morricone, hlavně z časových důvodů, nemohl skládat celý hudební doprovod. Quentin Tarantino chtěl po Morriconovi zkomponovat celý soundtrack k "Hanebným panchartům" ("Inglourious Basterds"), ovšem nepochodil. I tak ovšem použil Morriconeho skladby ve svých filmech ("Kill Bill").

Svou hudbou ovlivnil hudebníky od Michaela Nymana až po skupinu Muse. Morriconeho hudba doprovázela více než 20 filmů, které získaly nějaké ceny. Získal dvě Grammy Awards, dva Zlaté glóby, v letech 1979–1992 pět cen BAFTA, sedm Donatellových Davidů. V letech 1979–2001 byl nominován na celkem 5 Oscarů v kategorii "původní filmový doprovod", ovšem Morricone sám za hudbu k filmu nikdy cenu Oscara nezískal. Teprve v roce 2007 získal, jako teprve druhý hudební skladatel v historii této ceny, Oscara za celoživotní dílo, resp. za svůj zásadní a mnohostranný přínos umění filmové hudby ("Academy Honorary Award for his magnificent and multifaceted contributions to the art of film music").

Po čtyřicetileté vzájemné spolupráci překládal Morriconeho děkovnou řeč do angličtiny přímo na jevišti Clint Eastwood a Ennio Morricone se dočkal ovací vestoje ...

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Roman Potoczný | neděle 4.11.2012 7:30 | karma článku: 18.83 | přečteno: 1385x


Další články blogera

Roman Potoczný

Miloš Forman, Amadeus světového filmu

Navždy odešel geniální filmař, jenž se pyšnil, jako jeden z mála, ziskem dvou zlatých Oscarů. Režisér, který natočil ty nejkrásnější filmy o svobodě, jaké kdy spatřily plátna kinosálů a jež z něj učinily nesmrtelného.

14.4.2018 v 23:43 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 268 | Diskuse

Roman Potoczný

Ready Player One: Hra začíná ... a baví

Jsem rád, že mohu pokračovat s recenzemi filmů po delší pauze právě tímto zajímavým dílem. Steven Spielberg v sobě oživil srdce malého kluka a nabízí dokonalou podívanou pro všechny, kdo mají stejně hravé srdce, jako on.

7.4.2018 v 23:08 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 188 | Diskuse

Roman Potoczný

Nevidím důvod měnit hymnu

Je toho spousta, na co můžeme být jako národ pyšní. Nádherná příroda, historické památky, hezké holky, výborné pivo, fakt, že jsme národ pracovitý a kreativní a v neposlední řadě naše aktuální hymna, která je krásná.

30.3.2018 v 7:00 | Karma článku: 26.91 | Přečteno: 384 | Diskuse

Roman Potoczný

Sláva vítězi, čest poraženým

Pan prezident Miloš Zeman vyhrál, a jestli je zapotřebí něco ocenit, je to jeho politická zkušenost, protože to byla právě ona, která ve volbě rozhodla. Ve snaze o znovuzvolení neudělal chybu a naopak využil chyb Jiřího Drahoše.

27.1.2018 v 19:25 | Karma článku: 18.53 | Přečteno: 1041 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Ladislav Kováčik

Osamotený Dubček na veľkom plátne

Pred niekoľkými dňami som si pozrel premiéru nového filmu Dubček. Nasledujúci text bude dosť podrobnou analýzou tohto filmu, takže ak si ho chcete vychutnať v kine a ešte ste neboli, odporúčam, aby ste ho zatiaľ nečítali.

22.4.2018 v 14:37 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 228 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Odborářské plácnutí do vody III aneb Co v něm chybí?

Memorandum České školství – co chceme vydané čmosem obsahuje prázdné floskule o inkluzi a překračuje hranice odborářské činnosti tím, že protlačuje jakýsi - a nebo čísi? - pohled na obsah kurikula. A něco přehlíží.

21.4.2018 v 20:38 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 179 | Diskuse

Tomáš Janda

Finále Plzeň 2018 - úpadek české kinematografie v přímém přenosu?

Letošní 31. ročník soutěžní přehlídky tuzemské kinematografie získal přívlastek Grande. Úsměvná snaha o mihotavé zdůraznění velkoleposti. Naštěstí organizátoři ukazují i svou přívětivější podobu a tvář v barvách upřímného nadšení.

21.4.2018 v 17:58 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 304 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Odborářské plácnutí do vody II aneb Odboráři za hranou

Cílem memoranda České školství – co chceme je samozřejmě zviditelnění odborářů, kteří ztrácejí nejen členy, ale především důvěryhodnost. Memorandum připomíná jakýsi rychlokvašený brainstorming. Někdy se odboráři dostali za hranu.

21.4.2018 v 9:49 | Karma článku: 9.55 | Přečteno: 202 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Odborářské plácnutí do vody aneb Špatné svědomí z inkluze

Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství se odhodlal zviditelnit a přišel s memorandem České školství – co chceme. Vznikla svodka různých hesel. Často prázdných hesel. Memorandum se vrací k i nepovedené inkluzi.

21.4.2018 v 7:53 | Karma článku: 37.67 | Přečteno: 2870 | Diskuse
VIP
Počet článků 289 Celková karma 17.58 Průměrná čtenost 3479


Na blogu působím desátý rok. Píšu převážně o filmu, o hudbě, knihách, kulturních a společenských akcích, výjimečně o politice. Je fajn, že lze zatím svobodně vyjadřovat vlastní názor. Zatím ...
Bloguji, tedy jsem!





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.