Ze života

Roman Potoczný

Quo vadis, ... ?

Stál jsem tam snad půl hodiny, možná dýl. Po probdělé noci jsem nehnutě hleděl na řeku a sledoval pramínky, proplétající se mezi kameny. Cítil jsem její tep, poslouchal tiché šplouchání a obdivoval odvěký proud, jež nezadržitelně odtékal do dálky. Hlavou mi plavaly desítky myšlenek a jako rybář jsem z nich lovil ty, které by hovořily jen v můj prospěch a dovolily věřit, že to, co jsem právě prožil, kradmý, letmý polibek a dotek našich dlaní, je začátkem a nikoliv koncem všeho krásného ...

6.10.2008 v 2:20 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 1208 | Diskuse

Roman Potoczný

Mé nejdražší

Znám krásná místa světla měst však nejhezčí je záře hvězd když odráží se ve Tvých očích

9.8.2008 v 12:05 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 1190 | Diskuse

Roman Potoczný

Gotham city

Letadlo se klepe jako sulc. Už nemá smysl dívat se po vystrašených tvářích cestujících, strnulé tváři vedle sedícího kolegy a proklínat pilota. Vše je po dlouhé minuty neměnné. Jediné, co má smysl, je pevně se držet sedadla a věřit, že nějak doletíme. Proletíme bouřkou, za okny přestanou mlátit blesky, přestane pršet. Ten pocit mě ubíjí. Zůstala mi jen víra. Nemůžu dělat vůbec nic. Jak vteřiny ubíhají, osud se mi směje do tváře a naděje ubývá ...

2.8.2008 v 6:30 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 1478 | Diskuse

Roman Potoczný

Zítřek nikdy neumírá

Sedíme spolu ONA ze rtů odezírá z neupřímnosti mě sotva podezírá

27.7.2008 v 11:00 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 1077 | Diskuse

Roman Potoczný

Temný rytíř

... "dobré ráno" ... "jak se vlastně jmenuješ?" ... "Nováková?" ... "ne, promiň, nerozesmálo mě Tvé jméno, jen snad" ... "ale no tak, je opravdu moc hezké, jen" ... "jsme spolu tři týdny a vlastně až teď se dovídám Tvé příjmení" ... "já jsem ..." ...

22.7.2008 v 23:55 | Karma článku: 8.74 | Přečteno: 1314 | Diskuse

Roman Potoczný

Řeč těla

Stroj času: Přiznám se, že jsem hodně váhal, zda-li tady umístit, ač soukromý, svůj text, který mi běžel hlavou v Berlíně na letišti, ale došlo mi, že jedině jeho ryzí a původní verze má co říct. Tedy neučesaný, je tady pro Vás, mé milé, známé i neznámé ...

10.7.2008 v 12:45 | Karma článku: 9.84 | Přečteno: 1373 | Diskuse

Roman Potoczný

Na cestě za štěstím

Bohové ke mně byli laskaví. Bez problémů jsem se narodil na tento svět a dosud jsem nepoznal prokletí vážnějších chorob. Mládí i puberta pro mě byly procházkou růžovým sadem. Byl jsem v péči rodičů, jejichž láska byla a je tak krystalická, že jsem ani nemohl podlehnout vábení šikmých ploch. Nadaný student, sportovec, muzikant. Nadaný vším ...

15.6.2008 v 15:40 | Karma článku: 7.10 | Přečteno: 1018 | Diskuse

Roman Potoczný

Škádlení Bohů

Letadlo se lehce zahoupalo. Přivírám oči. Nevědět, že jsme ještě na letišti, myslel bych si, že jsme v oblacích a lehce s námi pohupuje turbulence. Nesnáším létání. Nedovedu si už bez něj cestování na delší vzdálenosti představit, ale nedovedu se rovněž zbavit lehké tísně, která se mě vždy chopí. Tah motorů mě lehce vmáčkne do sedadla. Startujeme. Pár vteřin a prudce nabíráme výšku. Zaklapne podvozek, cesta vzhůru je neodvratná a ponořit se do myšlenek je možnost, jak onu tíseň překonat ... alespoň na chvíli ...

26.5.2008 v 0:50 | Karma článku: 7.41 | Přečteno: 830 | Diskuse

Roman Potoczný

Syndrom vyhoření

... projevuje se občas v práci, ve vztazích, u mě se dostavil v případě publikační činnosti zde na blogu ... určitě nejsem první, ani poslední ...

3.5.2008 v 19:50 | Karma článku: 6.18 | Přečteno: 804 | Diskuse

Roman Potoczný

Nebe nad Berlínem

Další letadlo se zvolna odlepilo od země. Můj pohled, dosud upřený na obrazovku počítače, provází letoun na cestě k oblakům. Dívám se nepřítomně, pět vteřin, deset vteřin a vracím se k práci. Kancelář je nedaleko letiště a tak mi nerušený výhled cloní jen několik domů. Vnímám je, ikdyž pracuji. Domy i letadla ... Jak letadlo mizí z dohledu, mám neklamný pocit, že jsem cosi ztratil. Cosi zásadního ... Ztratil jsem to. Pocit bolesti je tíživý a připomíná bolest žaludku. Je těžké určit, odkud vychází a lokalizovat příčinu. Přetrvává ...

11.4.2008 v 12:10 | Karma článku: 6.99 | Přečteno: 793 | Diskuse

Roman Potoczný

Jarni depka bloggera Ostravaka

Kdybych nebyl "CYPem"tak bych byval VIPemobdařenym moudrosti a vtipem ...

14.3.2008 v 8:35 | Karma článku: 20.74 | Přečteno: 2063 | Diskuse

Roman Potoczný

Blogguji tedy jsem

Řítím se Ostravou po Mariánskohorské a myšlenky mi běží hlavou jako o závod. Slyšel jsem o tom, že se to stává těsně před smrtí, ale popravdě, stává se mi to často a evidentně zatím žiju. Řídím. Kdo to v Ostravě zná, tak ví, že to není dlouhá cesta. Spojnice centra Ostravy se satelitním megasídlištěm Poruba. Docela slušný povrch, dva pruhy, skoro jako dálnice. K jejímu projetí stačí několik minut. Řidičům politiků rozhodně míň. Jsem na dálnici, tak fičím. Je Silvestr a to je pro mě vždy období rekapitulace, úvah, předsevzetí. Jsem naivní, vím, ale nějak si bez těchto myšlenkových pochodů nedovedu konec roku představit. Snažím se soustředit na řízení, ale znám tu cestu tak dobře, že se věnuji více úvahám, než sledování provozu. Ano, slavný soude, chybuji, já vím, ale nějak si nemůžu pomoci. Řídím, tedy jsem ...

8.1.2008 v 6:00 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 1002 | Diskuse
VIP
Počet článků 299 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3499


Na blogu působím déle, než deset let. Píšu převážně o filmu, o hudbě, knihách, kulturních a společenských akcích, výjimečně o politice. Je fajn, že lze zatím svobodně vyjadřovat vlastní názor. Zatím ...
Bloguji, tedy jsem!