Hunger Games: Síla vzdoru I. aneb pokračování příště

Hranice mezi filmy a seriály se stírají. Zatímco dříve byly „několikadílné“ filmové série výsadou HBO, nyní frčí v plném proudu v kinech. Pokud bylo možné vnímat rozdělení posledního dílu Harryho Pottera do dvou samostatných filmů jako roztomilou manýru a pionýrský počin, jeví se rozdělení posledního dílu série „Hunger Games“ jako čistokrevný kalkul.

Jako by si filmaři řekli, „stahujete, koukáte na kinoripy, tak nám vzniklé škody zaplatí návštěvníci kina.“ Není přeci až tak veliký problém natočit více materiálu a rozdělit jej do více částí, na které někteří příznivci žánru přijdou, jelikož nechtějí jen vědět, jak příběh skončí, ale co vše ke konci vede. Je to tedy ještě větší prasárna, než nekonečné točení dalších a dalších „dílů“ zavedených kasovních trháků typu „Rychle a zběsile“ nebo „Smrtonosné pasti“, kdy si po zklamání ze šestého, případně pátého „dílu“ v případě obou zmíněných sérií může divák, jako třeba v mém případě, říct, že už to stačilo a další díl už ignoruje.

Chápu, že je pro filmaře těžké se rozloučit se svými oblíbenými postavami a nemalými příjmy. Někdo by jim měl ovšem vysvětlit, že méně je někdy více. Kdyby například Steven Spielberg dodržel svůj dávný slib a po dovršení plnoletosti hlavního hrdiny natočil „dvojku“ E.T. Mimozemšťana, sice by spoustě pamětníků udělal radost, ale z E.T. by vytvořil jen další, několikadílnou ságu. Punc jedinečnosti by byl ten tam.

Nemám důvod hanit Hunger Games. Je to má oblíbená sága a jsem vděčný Francisi Lawrenceovi, že dal druhým dílem „Vražedná pomsta“ šanci celé sérii dospět. Ovšem rozdělením posledního dílu „Síla vzdoru“ mě vytočil do běla. A zároveň, jak se dalo čekat, rozmělnil příběh do té míry, že se přinejmenším v aktuální 1. části děj příliš nepohne z místa. Jen místy nabírá děj na obrátkách. Když se Katniss Everdeen (Jennifer Lawrence) za zpěvu písně „The Hanging Tree“ mění z rozervané bojovnice v symbol povstání a v prostřizích se k ní přidávají další odhodlaní bojovníci, krev tuhne v žilách.

Oscarová herečka podává i obstojný pěvecký výkon. Bohužel celá bojová zápletka na téma povstání proti prvnímu kraji vyznívá plytce, nedůvěryhodně a emočně zbytečně vyhroceně, stejně jako kdysi bitevní scény ve druhém a třetím dílu Matrixu. Stejně slabý je celý platonický románek Katniss s Peetou (Josh Hutcheson), případně Galem (Liam Hemsworth), ačkoliv se herci snaží vyždímat z chabých dialogů maximum.

Vizuálně není filmu, co vytknout. Scéna napadení vodní elektrárny je monumentální. Celá série si pohrává s úlohou médií v dnešním životě a vždy, když sledujeme vystoupení Caesara Flickermana (Stanley Tucci), případně týmu okolo Katniss vedeného Haymitchem (Woody Harrelson), je to zážitek. U filmu zaměřeného především na náctileté publikum nechybí skvělý soundtrack, včetně závěrečné písně „Yellow Flicker Beat“ od Lorde.

Myslím, že tato první část mohla být skvělým třicetiminutovým úvodem k závěrečnému vyvrcholení. V aktuální podobě je plytkým, ač perfektně odvedeným řemeslem, které dovolí zabít volný čas v průběhu nedělního odpoledne. Mrzí mě, že to musím napsat vzhledem k odkazu zesnulého herce Phillipa Seymoura Hoffmana, jehož Plutarch a další filmové role, mi budou navždy chybět. Snad mu vzdá hold závěrečný díl ságy, který nás čeká příští rok.

Moje hodnocení: 60%