Rozhovor s Rudolfem Havlíkem o filmu "Zejtra napořád"

Život je jen náhoda a události se v něm propojují s jistou logikou, kterou chápe jenom život sám. Když jsem poznal bloggera a spisovatele Rudolfa Havlíka, pranic jsem netušil, že mě jednou překvapí filmem, na který se budu těšit jako na žádný jiný a už vůbec ne, že mi k němu jako jeho scénárista a režisér poskytne první rozhovor. Nicméně, stalo se a já mám nesmírnou radost, že vás dnes mohu s obsahem rozhovoru seznámit.

Motto filmu "Zejtra napořád" zní "Každou noc miliony lidí usínají s tím, že změní svůj život". Jak dlouho v Tobě, Rudo, zrála myšlenka, že svůj scénář sám zrežíruješ? 

Motto jsme nakonec změnili na „Všechny doopravdy důležité věci jsou v našich snech“. Myšlenka ve mě nijak nezrála, psal jsem už s tím, že budu režírovat, protože jinak bych do toho vůbec nešel. Nikdy neexistovala jiná alternativa. 

Nebudu zastírat, že v jednu chvíli bych si na dokončení filmu příliš nevsadil. Proč realizace trvala tak dlouho? 

Možná ti to připadá dlouho, protože jsi celý vznik filmu sledoval zcela od začátku, prvních krůčků ve scénáři, přes natáčení prvních věcí a tak dále. Než se dá film dohromady, trvá to i za normálních podmínek docela dlouho, pokud to není nějaká extra srágora. Nám se, bohužel, stalo, že nám zmizely prachy a všechno to bylo spojené s jedním člověkem, který nás všechny zamotal do neuvěřitelných problémů a potom trvalo rok a půl, než se nám podařilo dát věci zase do pohybu, zaplatit všem a dotáhnout věci do konce. Změnil se producent a potom už to šlo poměrně snadno. Vlastně se to vyřešilo úplně dokonale. 

Jak moc Ti změnilo život, když ses stal z úspěšného blogera a spisovatele režisérem? 

Osobně jsem se nezměnil nijak a ani to neplánuju. Můj život se ovšem změnil zcela od základu. Ze života mi zmizela moje původní práce a během přestávky u natáčení jsem se dostal do opravdu hlubokých problémů, které jsem ale nějak náhodou a silou vůle překonal. Potkal jsem lidi, kterým jsem dal šanci a kteří při mě stáli ve chvíli, kdy to bylo nejhorší, a ve finále jsem poznal několik lidí, kteří mi zdá se věří. Změnilo se prakticky všechno... 

Proč se film jmenuje "Zejtra napořád" a ne "Zítra napořád", jak by se "hezky česky" nabízelo? 

Už od počátku mých spisovatelských pokusů jsem psal hovorově. Postupem času jsem se trochu umravnil a snažím se pracovat s jazykem úsporněji, ale nakonec jsem se rozhodl, že název nechám hovorově, protože mi to lépe zní. A asi je to tím, že nejsem z Moravy a zejtra mi jde přes hubu lépe než zítra. Moraváci to zpívají hezky, ale věřím, že mi to odpustí. 

Tvé blogy, sbírky blogů i knihy mají značné autobiografické rysy. Hlavního hrdinu filmu hraje Pavel Batěk. Kolik je v něm Rudolfa Havlíka? 

No jo, tahle musela přijít, co? Zejtra napořád je kompletní fabulace. Ve chvíli, kdy jsem věděl, že půjdu režírovat, chtěl jsem mít v ruce příběh, který budu aspoň zčásti znát a prostředí, ve kterém se umím trochu pohybovat. A tak jsem si Petra Krause umístil do míst, kde se cítím jako ryba ve vodě a věděl jsem, že na place budu vědět, co chci a jak to chci znázornit. Takže je celý příběh orámovaný Čínou a výrobou oblečení, ale Petr je přece jenom jiný než já. Lepší, vtipnější a elegantnější. Já vysedávám na zemi na obrubníku, kdežto on cestuje v obleku. Ve filmu to jde snadněji... 

Ve filmu dále hrají Vica Kerekes, Filip Blažek, Klára Issová, Jiří Lábus a další známí herci. Jak se Ti podařilo dát dohromady tak hvězdné obsazení? 

No, vždycky jsme někomu nabídli scénář a přišla pozitivní odpověď a tak jsme byli rádi a snažili jsme se pro sebe urvat co nejvíc zajímavých osobností. Pro mě to byl trochu šok, protože jsem přišel na natáčení a tam stál Jan Přeučil, který mě děsil v pohádkách, říkal mi „rejžo“ a čekal, co mu řeknu, aby udělal. Byl to poměrně intenzivní zážitek, stejně jako s panem Vlachem a Jiřím Lábusem. Tihle matadoři mi ukázali profesionalitu a respekt. Jsem jim za to moc vděčný. Vica je prostě Vica. Jsem hrozně rád, že to vzala a že s ní byla a pořád je, legrace. Filip Blažek je profesionál a Klára Issová je ve své práci bezchybná a vždycky připravená. Nevím, jak se to povedlo. Prostě se to stalo. Asi to má něco společného se sny. A s tím, že jsme Jiřího Lábuse ukecali s Pavlem Baťkem v hospodě. A on to vzal, protože je děsně hodnej. 

Přiznám se, že jsem Tvé blogy i knihy četl "jedním dechem". Důvodem byla i zajímavá místa, která jsi procestoval. Na které z nich se v novém filmu můžeme těšit? 

„Zejtra napořád“ je český film. Jeho hlavní těžiště tady zůstává a i přesto, že cestuju všude možně, mám to tady doma hrozně rád. A proto jsem chtěl projet celou republiku a ukázat, že Čechy jsou nádherné. Natáčeli jsme v Plzni, Českých Budějovicích, Praze, Ostravě, Brně, ve Štěkni v jižních Čechách, ve Zbirohu a já nevím, kde ještě. Chtěl jsem, aby ten film byl hezký, letní a aby si tam každý našel to své. Některé lokace bohužel nepřežily střih, ale tak to chodí. A aby toho nebylo málo, tak jsme se rozhodli, že natočíme část filmu v Hong Kongu. Moc jsem v to nedoufal, ale nakonec se mi to podařilo. Některé záběry se natočily i v Shanghaji a jiných městech Číny a zasněžený Istanbul jsme si nakonec nechali jako takovou malou vzpomínku, která ve filmu nebude. 

Režisér a kameraman mají často rozdílné pohledy na způsob nasnímání jednotlivých scén. Jak se Ti spolupracovalo s kameramanem Václavem Tlapákem? 

Vencu jsem si vybral, protože se na svět dívá podobnýma očima jako já. Máme rádi stejné věci, stejné filmy a stejné situace ve filmu a proto jsem mu dal přednost a jsem za to rád, protože to byla nejlepší volba, jakou jsem mohl udělat. A nakonec jsme se na natáčení nejvíc hádali spolu. Bylo to super, protože jindy, když spolu někam jedeme, tak prakticky nemluvíme. Jsme takoví filmařští rybáři... 

Nedá mi, abych se nezeptal na hudbu. Kdo dělal hudbu, a můžeme se těšit na nějakou chytlavou průvodní píseň? 

S hudbou jsem se docela trápil a nějak jsem nemohl najít nikoho, kdo by byl ochoten tak dlouho čekat, protože se natáčení zaseklo, a když se dalo všechno konečně do pohybu, dal jsem šanci Ondřeji Konvičkovi, který je mladý a neuvěřitelně schopný. Strávili jsme spolu měsíce při tvorbě scénické hudby, která mi přijde dokonalá, a jsem na ni pyšný. Musím si toho člověka hlídat, než mi ho někdo přebere. Na poslední chvíli jsme se shodou náhod potkali s kytaristou z kapely The Fellas a zjistili jsme, že se nám líbí stejné věci a Honza byl na mě děsně hodnej a dovolil mi použít hodně jejich skladeb a pár jsme jich dokonce pro film složili a pro jednu z nich jsme si nakonec dojeli zpátky do Hong Kongu natočit videoklip. Setkali jsme se tam, kde to celé začalo a společně s Václavem a Pavlem Baťkem jsme tam symbolicky „Zejtra napořád“ navždy uzavřeli lahví slivovice v jedné česko italské restauraci.

Jaký je to pocit, završit dlouholeté úsilí a poslat své "zrovna narozené dítě" do světa? 

Je to smutné. Zrovna dnes, kdy ti odpovídám na tenhle dotaz, už nemůžu udělat nic, co by ten film změnilo. Je prostě hotový. Říká se, že když končí film, končí taky život. Svým způsobem je to pravda. Každý příběh má svůj začátek a konec. A na tom konci umřeš. A aby ses zase narodil, musíš začít znovu pracovat na něčem dalším, protože jinak asi umřeš... napořád:) Ale je to i fajn, protože v tomto případě se situace otočila zcela fatálním způsobem a film si vzala do distribuce společnost Falcon a snaží se pro něj udělat maximum, protože se jim líbí a to maximum se jim podařilo, ale o tom já teď ještě nemůžu mluvit. Je to prostě fajn... smrt. 

Kdy a kde se můžeme na film těšit? 

Film vyrazí do kina 17.07.2014 a půjde prostě plošně do všech kin. Jak dlouho se tam udrží, už záleží na návštěvnosti a na tom, jak se lidem bude líbit. Nehrajeme si na zásadní počin kinematografie. Ten film byl pro nás pro všechny zábava, a když se neřešily průšvihy s pěnězma, ale točilo se, bavili jsme se a fungovali jako úžasná banda, která si to užila a já věřím, že se to přenese i do filmu. 

Kdybys měl půl minuty na to, abys diváky navnadil k návštěvě kina, co nejpodstatnějšího bys o filmu řekl? 

Nedávno jsem finální střih pustil u sebe doma Vice Kerekes. Když to dokoukala, zvedla se od stolu, přišla ke mně, objala mě a držela mě asi minutu. Potom mi dala pusu... Těžko získat lepší pochvalu... 

Rudo, nesmírně si vážím toho, že sis našel před uvedením filmu čas na náš rozhovor. Věřím, že jej čtenáři zde na blogu uvítají. 

Moc Ti děkuji za odpovědi a přeji filmu "Zejtra napořád" úspěch u diváků i u kritiků.