Každý si nese své břímě. I potomci bájných Ikarů.
... doba cílevědomého donášení, ale zároveň doba, kdy jste i nejbližším mohli ublížit jen svou pouhou existencí, pronesením něčeho nevhodného, třeba v jiné situaci banálního, na nevhodném místě. Pamatuji si, že jsme tehdy s kamarády řešili mnoho kontroverzních témat, které nás jako študáky zajímaly: přetrvávající pobyt Ruských vojsk, zda-li jsou probíhající změny ve společnosti, nazývané "Přestavbou" dostatečné. Vše ve skrytu bytu jednoho z nás. Byli jsme nikým, nikoho jsme nezajímali. Podstatně horší důsledky mohlo mít podobné věci řešit v hospodě, na pracovišti nebo na pódiu, pokud jste byli známou osobou, dejme tomu folkovým zpěvákem.
Jaromír Nohavica urazil od doby protestsongů dlouhou cestu. Myslím, že ani v 89-tém na tehdejším náměstí Lidových milicí v Ostravě, když s námi zpíval tehdy ještě československou hymnu, netušil, jak dlouhou cestu urazí. Ve spojení s Vítem Sázavským a jeho kolegy nám ukázal, že folk nemusí být jenom poezie, doprovázená kytarou. Spojením s Čechomorem si našel svou osobní cestu k popovému a rockovému projevu, nad rámec psaní textů pro Marii Rottrovou nebo skupinu Doga. A když už jsem si myslel, že nic nevymyslí, oprášil na půdě heligónku a obnažil nám jadrnost českého jazyka i jeho specifické, ostravské podoby, ve formě "lidových" písní v nejlepším významu toho slova. Posunul se do podoby multiinstrumentalisty, hudebníka, který se aktivně účastní veškerého dění a to akcentuje ve svých písních, ať už se jedná o písně "Pane prezidente", "Ladovská zima" nebo desítky jiných ...
... přesto nic nebo skoro nic z výše uvedeného, na nové desce neuslyšíte. Snad jen ten akcent, reakci na věci, které jej trápí nebo naopak těší. Je zde Jaromír Nohavica, sám za sebe, až na vyjímky, pouze s kytarou. Na osmi koncertech v Ostravě, kde zhruba před měsícem nové písně přednesl, bylo vidět zvláštní důraz, jaký tentokrát kladl na kvalitu ozvučení a kvalitní provedení všech písní. Vše se podařilo přenést i na nové album, které je z velké části albem koncertním. Živým, osobním vyznáním. Dýchá z něj zvláštní atmosféra, kterou jsem cítil již na jednom z uvedených koncertů. Jaromír Nohavica působí náhle dojmem jako by byl "nahý", oděný pouze do svých veršů, přinášející svou zpověď, ať už se jedná o témata společenská, o alegorie, vyznání obdivu k panu Jiřímu Suchému nebo o témata každodenní.
Myslím, že není nutné rozebírat píseň za písní a hrát si na zasvěceného hudebního kritika, když jím nejsem. Osobně cítím poselství již v samotném názvu nového alba a jeho obsah jej pouze dokresluje. V posledních letech se Jaromír Nohavica dostal do pohody. Do pohody lidské, nepije, muzikantské, dělá písně, které jemu i nám přinášejí radost a ekonomické, což je asi to, co nejvíce lidí pálí a tak se dostavují negativní reakce a vynořují "kauzy". Báj o Ikarovi je bájí o člověku, který je v neutěšené situaci, ale nalézá a najde řešení, letí, je na vrcholu a věří, že se vše podaří, když jej nepřízeň osudu sráží do vln. Je jedno, zda-li si za tento příběh zaměníme naši mladou demokracii a demokratickou společnost, kterou i po letech stále sužuje nemoc komunismu v nás a "převtělených" komunistických sil kolem nás nebo osud Jaromíra Nohavici, který mnohé dokázal a stává se tak cílem snah, jak mu život co nejvíce znepříjemnit.
Omlouvám se, pokud jste čekali recenzi na nové album. Pokud ji chcete, zde je, shrnuta jedinou větou: "běžte a kupte si nové album Ikarus", jedině tak pocítíte atmosféru, která z nového alba dýchá a budete si moci uvědomit hloubku jeho textů. Jste-li fanoušky Jaromíra Nohavici, už jste tak přes Internet na jeho stránkách učinili, pokud ne, koupíte si jej na počátku března v obchodě. Jste-li fanoušky folku, pak myslím, že není příliš mnoho stejně kvalitních počinů, které by stály v současné době za vaši pozornost. Jaromír Nohavica i jeho tvorba jsou notoricky známé a toto album není přelomové, plně zapadá do jeho předchozí tvorby. Nepřekvapí, ani neurazí, ale určitě potěší. Přeji příjemný poslech ...
Roman Potoczný
Fotoblog: Dny NATO v Ostravě 18.9.2021
Po roční pauze způsobené epidemií Covidu nebo zkrátka jen neschopností vlády, vypořádat se sofistikovaně s Covidem 19 a zajistit lidem normální život (vyberte si dle libosti) se v Mošnově u Ostravy konaly Dny NATO pro veřejnost.
Roman Potoczný
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Jak odolat krizi středního věku? Dělat hlouposti? Nebýt srab? Říkat pravdu? Nebo si jen užívat jako Šampón? Nová česká komedie „Prvok, Šampón, Tečka a Karel“ jasnou odpověď neposkytuje, ale rozhodně pobaví a překvapí.
Roman Potoczný
Já jsem Prymula, kdo je víc?
Papalášské manýry se u nás v posledních letech projevují čím dál víc. Stačí si vzpomenout na prezidentův „popelníček“, premiérovy „vysoké stropy a větranou místnost“ nebo aktuální provinění ministra zdravotnictví.
Roman Potoczný
Koronavirové paradoxy
Koronavirus nám nastavil zrcadlo. Vidím v něm apatické občany, které si vodí vláda na drátkách, a v zájmu obav o vlastní život se bojí třísknout do stolu a zvolat: „Už toho bylo dost!“ nebo ještě lépe „Už vás máme dost!“
Roman Potoczný
Soumrak sociální demokracie?
Nemyslel jsem si, že někdy napíšu podobný blog. ČSSD jsem nikdy nevolil a nejspíš nikdy volit nebudu. Přesto bych jim chtěl poradit, protože si myslím, že by strana měla zůstat v současné vládě a pracovat, ne páchat sebevraždu.
Roman Potoczný
Vážně nemáme na víc?
Dnes uplyne 29 let od počátku Sametové revoluce, Přitom mám po probuzení pocit, jako bych se probudil jen v mírně upravené verzi roku 1989 před revolucí. Ve verzi jakéhosi „komunismu s lidskou tváří“.
Roman Potoczný
O prezidentovi psát nebudu
Dlouho jsem nepsal. Neměl jsem čas a chyběl mi elán. Ale nabral jsem sílu a jsem zpět. Zároveň se omlouvám všem, kteří mě postrádali, a pevně doufám, že teď budu psát mnohem více a s o to větší chutí.
Roman Potoczný
Ne, pane premiére!
KSČM není demokratickou stranou a fakt, že její členové byli zvoleni do parlamentu v demokratických volbách, na tom nic nemění. Strana nemůže mít v názvu „komunistická“ a zároveň být demokratickou.
Roman Potoczný
Žumpa podle Jaromíra Soukupa
Ego Jaromíra Soukupa, majitele a moderátora TV Barrandov, narostlo tak obřích rozměrů, že přidal další pořad nazvaný Týden podle Jaromíra Soukupa. Vznikla tak bizarní show, která nemá s komentováním týdne nic společného.
Roman Potoczný
Avengers: Nekonečná Infinity War
Nové pokračování Avengers dokazuje, že je americká kinematografie schopná zrealizovat naprosto cokoliv. Obsadit kvantum slavných herců, spojit dějově nespojitelné a předvést strhující akci v naprosto imaginárním světě.
Roman Potoczný
Miloš Forman, Amadeus světového filmu
Navždy odešel geniální filmař, jenž se pyšnil, jako jeden z mála, ziskem dvou zlatých Oscarů. Režisér, který natočil ty nejkrásnější filmy o svobodě, jaké kdy spatřily plátna kinosálů a jež z něj učinily nesmrtelného.
Roman Potoczný
Ready Player One: Hra začíná ... a baví
Jsem rád, že mohu pokračovat s recenzemi filmů po delší pauze právě tímto zajímavým dílem. Steven Spielberg v sobě oživil srdce malého kluka a nabízí dokonalou podívanou pro všechny, kdo mají stejně hravé srdce, jako on.
Roman Potoczný
Nevidím důvod měnit hymnu
Je toho spousta, na co můžeme být jako národ pyšní. Nádherná příroda, historické památky, hezké holky, výborné pivo, fakt, že jsme národ pracovitý a kreativní a v neposlední řadě naše aktuální hymna, která je krásná.
Roman Potoczný
Sláva vítězi, čest poraženým
Pan prezident Miloš Zeman vyhrál, a jestli je zapotřebí něco ocenit, je to jeho politická zkušenost, protože to byla právě ona, která ve volbě rozhodla. Ve snaze o znovuzvolení neudělal chybu a naopak využil chyb Jiřího Drahoše.
Roman Potoczný
Nemělo by být televizních debat 10, pane prezidente?
Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že by si přál jít s kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem do čtyř televizních debat, na čtyřech televizních stanicích. Óóó, jak je najednou vstřícný!
Roman Potoczný
10 nejlepších filmů roku 2017
Rok 2017 byl na dobré filmy štědřejší, než rok 2016. Došlo k příjemnému překvapení v několika filmových žánrech, kdy některé filmy posouvaly jejich hranice. Podívejme se, jak se filmy, uvedené letos v kinech, potkaly s mým vkusem.
Roman Potoczný
Já, Kajínek Superstar
Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Každou neděli prolamuje Jiří Kajínek na televizní obrazovce stanice Prima další tabu. Neskrývá se, nestrká hlavu do písku, ale hrdě popisuje svůj příběh a buduje svou vlastní legendu.
Roman Potoczný
Jarku, tys to vzal?
„A proč jsi mi ani nezavolal, Jarku? Nezeptal se, co tomu všemu říkám? Tys to vzal? ... A co jsem měl, dělat, řekni mi. Měl jsem to vyznamenání někomu nechat? Aby sem přišel někdo cizí, k hotovýmu, ...
Roman Potoczný
Mých 5 nejoblíbenějších filmů
V nové rubrice "Mých 5 nej ..." se budu postupně věnovat svým favoritům z nejrůznějších oblastí kultury, sportu nebo veřejného života. První článek věnuji logicky svým nejoblíbenějším filmům a nebyla to vůbec jednoduchá volba.
Roman Potoczný
Po strništi bos … natloukl si nos
Na Svěráky se do kina chodí, nad jejich filmy se jásá, případně obdivně pokyvuje hlavou. Ale upřímně! Zajímaly někoho osudy protagonistů „Obecné školy“ před příchodem Igora Hnízda?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 299
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3499x
Bloguji, tedy jsem!