Jak jsem shodil Tomáše Poláčka ze čtvrtého patra

Sedím a popíjím, protože jsem frustrovaný tím, jak "uspěl" můj poslední "dokonalý" blog na téma listopadu 89. Nedivte se, jsem bloger a tak si myslím, jako každý jiný, že to, co napíšu, je neopakovatelné, původní, přínosné. Jsem roztřpčený a tak jen tak bez cíle procházím ostatní blogy. A tu hle, včerejší článek novináře, hlavy pomazané, Tomáše Poláčka Proč jsou zdejší blogeři tak slabí a tu hle dnešní blog Nesouhlasím s Tomášem Poláčkem, že blogy jsou tu slabé "matky Terezy" Boehmové, reagující na jeho neslýchanou pohanu všech blogerů ...

Přiznám se, že žádný z obou počinů mi úplně nemluví z duše, tak přicházím s vlastním pohledem na věc ...

Chápu Tomáše Poláčka. Jako novinář má jistě stylistické, lingvistické i profesionální právo povyšovat se nad "partičku" amatérů, kteří mají "tu drzost" mu loupat novinářský perníček. Abych řekl pravdu, v řadě ohledů s ním souhlasím a fakt je, že ačkoliv, jak píše, "by ho nikdy nenapadlo stavět se do zástupu nudnejch blogerů", snaží se svým "drzým a provokativním" článkem spíš blogerům vtipně pomoci a napovědět, než je hanit, za což mu patří můj dík.

Myslím, že ve svém článku udělal jedinou chybu, které se dopouští řada novinářů. Zbytečně zobecňuje tam, kde to, dle mého názoru, není nutné. Vůbec by mi nevadilo, kdyby na začátku vyjmenoval pár svých favoritů, nadaných lidí, kterých se tu pár určitě najde a pak se pustil do zběsilé kritiky těch ostatních, neumětelů, mě nevyjímaje. Namísto toho válcuje všechny blogery hlava nehlava. Tomu, že blogy nečte, nevěřím, sám si protiřečí tím, že čekal, jak mu to blogeři nandají a tak by pro něj mělo být otázkou profesionální cti tzv. "být v obraze".

Naopak Tereza zahájila obhajobu blogů, blogerů, adminů a vůbec celého blogového hnutí na iDNESu jako by se Tomáš dotkl samotné jeho podstaty, což je, myslím, nedorozumění. Jako adminka má na to jistě právo, jen si myslím, že tentokrát zcela nepochopila obsah Tomášova článku. Ten totiž nebyl namířen proti blogu jako iniciativě, jelikož tuto na počátku svého článku Tomáš jednoznačně chválí, ale proti blogerům. Na svůj názor na blogery má Tomáš stejné právo, jako ti blogeři, kteří si teď o něm budou myslet, že je to namyšlený náfuka.

Úroveň deníků i e-zinů upadá a proto se připodobňují čím dál tím víc k bulváru, aby zaujaly čtenáře. Šéfové deníků chtějí po profesionálech, jako je Tomáš, jakékoliv články a jeho článek naznačil, že někdy i pořádně vycucané z prstu, jen, aby se čtenárům zavděčili. Pokud tomu dobře rozumím, blogy vznikly, aby v denících zazněl "názor z ulice".  Názor obyčejných lidí, kteří nejsou k psaní svého názoru nijak motivováni (abstrahujme od různých Macurů apod.) a píšou jen proto, aby uveřejnili svůj názor. Představují tak často alternativu k práci profesionálních žurnalistů. Je velmi hezké, že technologie pokročila natolik, že deníky mohou pomocí služby, jako je blog.idnes.cz, uveřejnění vlastního názoru nabídnout.

Problém je v tom, že Tomáš se na blogery dívá jako profesionál. Přitom blogeři tady nepíšou proto, aby mu udělali radost brilantním textem nebo jiskrnou úvahou, ani adminům, kteří se pak tetelí blahem nad úspěšností jedinců, kteří rámec blogu překročili a např. publikovali svou vlastní knihu. Píšeme pro sebe, pro své milé, pro pár lidí, kterým se naše tvorba libí a pro všechny čtenáře, kteří jsou s námi "na stejné vlně".

A zde vidím možná největší chybu zdejší administrátorů i redakce iDNES, protože se snaží tvářit, že "dobrý blog" je pouze ten s jiskrným nápadem, vybroušenou češtinou nebo na velezajímavé téma. Těch je ovšem jako šafránu, stejně tak jako dobrých žurnalistických článků. Přitom čtenost přinášejí všechny blogy. Navíc se pak, poněkud pokrytecky přeřazují do "soukromých blogů", tedy tam, kde mají být neviditelné, ty články, které mají potenciál bourat zažité hranice, jako byl loňský článek XXX, který byl označený za "porno" nebo předminulý článek Rudy Havlíka na politické téma "Tak se ukažte vy ubožáci" ...

A tak se ptám, proč blogy a blogery hned zatracovat? Mají-li být blogy osobní výpovědí, tak jistě čtenáři nějaké to sprosté slovo nebo erotické téma snesou, stejně tak, jako by si oni sami měli určit, co je dobrý a co špatný blog, či bloger. Ptal jsem se na jedné akci Honzy Dvořáka, jak by se díval na to, kdyby u nás, jako je tomu v Anglii, začala například prostitutka blogovat na téma svých zákazníků a vlastních sexuálních zážitků a dostalo se mi politicky korektní odpovědi, že "by to u nás čtenáři nejspíš nepřijali".

Přitom činnost blogera, chce-li přijít se zajímavým nápadem, rozhodně není tak jednoduchá, jako práce profesionálního žurnalisty. Jako příklad mohu uvést svůj pokus provést v létě rozhovor s Jaromírem Nohavicou na téma Colours of Ostrava. Nejdříve takovou možnost připustil, pak v dalším mailu nastínil termín, ale když jsem ho v termínu dvakrát kontaktoval, už se neozval. Kdybych byl profesionální žurnalista, kdo ví, třeba by se choval jinak.

Takže s tou profesionalitou a omezeními, to není tak úplně, jak jste napsal, milý Tomáši Poláčku. Mačkám výtisk Vašeho článku a na protest proti jeho obsahu jej shazuji ze čtvrtého patra našeho domu.