Film „Masaryk“ obdržel největší počet ocenění v historii Českého lva. Smrští 12 ocenění vyslala Česká filmová a televizní akademie jasnou zprávu. Dle jejího názoru je „Masaryk“ nejlepším českým porevolučním filmem. Je tomu tak?
Historicky se dosud největší přízni Akademie těšil film „Je třeba zabít Sekala“, který získal 11 ocenění, pokud započítáme i cenu filmových kritiků. Celá řada jiných skvělých filmů, například těch, které postoupily do finálního klání o Oscara za nejlepší cizojazyčný film, tj. „Musíme si pomáhat“ nebo „Želary“, ani „Kolja“, který Oscara vyhrál, se takové podpoře Akademie netěšily.
„Masaryk“ je v mnoha ohledech výborný film. Je to film, který řeší bolestnou část českých dějin a dělá to s grácií a v době, kdy se hodí upozornit na zradu, které se dopustily mocné evropské země na naší malé zemi. Na zradu, ze které jsme se dodnes nevzpamatovali a neradi bychom se jí opět dočkali. Činí tak sice poněkud otrocky a encyklopedicky, ale musím uznat, že v momentech, kdy film řeší samotná politická jednání nebo zákulisní intriky, je vynikající.
Jedná se o působivě zpracované retro. Už jsem nedoufal, že po herecké a výtvarné stránce dokážeme tak kvalitní film natočit. Hnidopich by sice filmu vytkl, že se na konci třicátých let nenosily deseticentimetrové podpatky, stejně jako by pochyboval, že by v té době mohl na klinice v USA dělat asistenta lékaře černoch, ale to jsou drobnosti. Film je skvěle zrežírovaný, kamera čaruje v plenéru, v interiérech i v šeru, hudební doprovod je působivý, střih dynamický a strojově přesný a celý film korunuje excelentní výkon Karla Rodena, který si film, ostatně téměř jako vždy, ukradl pro sebe. Ve zmíněných kategoriích nemám vůči ocenění ze strany Akademie nejmenší výhrady.
Myslím, že v kategoriích masky, kostýmy, nejlepší filmová scénografie a zvuk byl prostor ocenit převážně české filmové tvůrce, kteří pracovali na filmu „Anthropoid“, jehož kvalit, v mých očích, „Masaryk“ nedosahuje. Vyslovenou katastrofou je scénář. Nejde jen o fakt, že Masarykův pobyt v americkém blázinci není přesvědčivě doložený, ačkoliv se film ohání oblíbeným úvodem „dle skutečných událostí“. I kdyby se tam Masaryk skutečně vyskytl, celá tato dějová linka film zbytečně rozmělňuje, prodlužuje a škodí mu. Není ani původní, jelikož se již objevila třeba ve Velkém Gatsbym a rozhovory s německým lékařem v Tmavomodrém světě. Navíc je plná dalších klišé a odkazů, z nichž je nejtrapnější odkaz na Trainspotting v momentě, kdy Jan Masaryk fantazíruje a vidí chodit po stropě svého bratra. Film s takovým vyzněním a tak historicky zásadní jako „Masaryk“, si zasloužil promyšlenější a nápaditější scénář.
Stejně tak role Oldřicha Kaisera není ani tak velká, ani zde není tolik co hrát, aby nebylo možné uvažovat u ocenění o jiném herci ve vedlejší roli. Velmi se mi líbil třeba Oldřich Vlach v „Pohádkách pro Emu“, což byl film, který akademici v nominacích zcela opomenuli. Edwardu Benešovi v Kaiserově provedení sice nechybí vzhledová podobnost, ale postrádá jakékoliv emoce. Je to tradiční neduh většiny současných českých herců a hereček, pro které je vrcholem herectví jejich namaskovaná, mluvící hlava, odříkávající text. Tvůrci si toho byli zřejmě vědomi, jelikož většinu vážnějších hereckých postů obsadili zahraničními herci a místy přikročili i k angažmá neherců, jako v případě epizodních rolí modelek Evy Herzigové nebo Anety Vignerové.
„Masaryk“ je v mnoha ohledech výborný film. Ovšem protekce, které se mu dostalo od Akademie, byla okatá a poskytla filmu medvědí službu. Jako nejlepší film bych preferoval za loňský rok spíš „Anthropoid“, film s neméně důležitým historickým vyzněním a apelem pro současnost. Na to, aby byl „Masaryk“ pokládán za nejlepší český porevoluční film mu chybí především kompaktnější scénář a výraznější konec, který by diváka usadil do sedadla, dojal nebo přivedl k zamyšlení. Řemeslně dovedné papouškování dějin a upozornění na nepochybně výraznou a možná nejkontroverznější politickou, osobnost našich novodobých dějin, byť skvěle zahranou, nestačí.
Moje hodnocení: 75%
