Když jsem se vrátil z projekce, nikdo mi nevěřil, že je „La La Land“ naprostá pecka. „Vždyť je to romantický muzikál, takových už bylo natočeno hodně a téměř žádný za nic nestál.“ Ovšem 14 nominací na Oscara hovoří naprosto jasně.
Takový film se rodí jednou za deset, dvacet let. Hravý, hudební, taneční, romantický, s lehkou příchutí pelyňku, v mnoha ohledech invenční, s vynikajícími hereckými výkony. To vše pod taktovkou fenomenálního režiséra, který se nebojí vyznat ze své vášně pro jazz a uplatňuje svého génia s lehkostí, jakou mu mohou ostatní jen závidět.
Režisér Damien Chazelle oslavil 19. ledna teprve 32 let a natočil zatím jen tři filmy. První „Guy and Madeline on Park Bench“ zapadl, ale později se stal konceptem právě pro „La La Land“. Jeho druhý film, „Whiplash“, úchvatný souboj dvou sociopatů, učitele a hráče na bicí, kteří spolu svádějí nelítostný souboj „o nejlepší jazz“, sklidil úspěch u diváků i kritiků. Získal pět nominací na Oscara a proměnil je za střih a mix zvuku. V hlavních kategoriích zhmotnil J.K.Simmons svůj herecký um do zlaté sošky Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli.
Ne náhodou hraje J.K.Simmons, byť v pidi roli i ve filmu „La La Land“. Ne náhodou je teprve třetí film Damiena Chazella opět o jazzu. Ne náhodou napsal ke všem třem filmům scénář a jedná se tak de facto o autorské snímky. Ne náhodou film získal 14 nominací na Oscara. Od první minuty, kdy se film pozvolna rozjíždí zpívaným, tanečním vstupem na dálnici, kde se poprvé setkávají Mia (Emma Stone) a Sebastian (Ryan Gosling), až do konce „La La Land“ nepřestává překvapovat a udivovat.
Nic není samoúčelné. Scény jsou přehnaně kolorovány, aby se pak oba hlavní protagonisté setkali v důmyslné stínohře černé a bílé. Hudební a taneční čísla vznikají naprosto přirozeně. Tanec a zpěv je oběma hlavním hrdinům vlastní, jelikož Mia je herečka, která hledá svou první příležitost vyniknout a Sebastian je nadějný pianista, který sní o založení vlastního jazzového klubu. Máme možnost vidět některé scény očima obou hrdinů. Místy se sny prolínají s realitou.
Z mého pohledu si absolutorium zaslouží především režisér a scénárista Damien Chazelle. Jeho scénář dává smysl, což je dnes spíše výjimkou. Jeho režie dává znát, že od začátku přesně věděl, jak chce poctu hudbě (La) a Los Angeles (La) natočit. Jeho zanícení pro jazz je nakažlivé. Hlavním spolupachatelem ódy na jazz je Justin Hurwitz, který film ozdobil vynikajícím soundtrackem. Justin je Damienovým věrným souputníkem. Hudebně se podílel na všech Chazellových filmech.
Ema Stone je v pěveckých i v tanečních číslech vynikající. Herecky exceluje především v etudách, které předvádí na hereckých zkouškách do seriálů. Ryan Gosling mi jako kandidát na Oscara až tak samozřejmý nepřišel, ale jejich vzájemná chemie, ověřená mimochodem již ve filmech „Bláznivá, zatracená láska“ a „Gangster Squad“ je natolik výbušná, že by bylo nespravedlivé jej opomenout.
Někdy, jen velmi výjimečně, se podaří natočit film, který je ve všech ohledech vyvážený a okouzlující. Možná je 14 nominací na Oscara příliš, ale moc bych si přál, aby jich „La La Land“ proměnil co nejvíc. Upřímně mám už "po krk" super hrdinských eskapád, užvaněných pohádek, hořko-sladkých komedií, retro filmů s politickým podtextem, stejně jako různých psychologických sond do vyšinutých duší nebo životů "postižených" jedinců. Tento film je esencí filmu v jeho pravé podstatě. Filmu, jako zábavného média pro pobavení diváků. Oslavou jazzu, pracovitosti, radosti, smutku a především života.
Moje hodnocení: 100%
