Koncert Hanse Zimmera v Praze 7.5.2016

Hans Zimmer je synonymem špičkové filmové hudby a mým druhým nejoblíbenějším skladatelem. Na včerejším tříhodinovém koncertě v Praze to nejen dokázal, ale v mnohém předčil veškerá má očekávání.

Při vstupu do O2 Arény byl tradičně problém s bezpečnostní kontrolou, díky čemuž bylo ještě v osm hodin, kdy měl koncert začínat, před Arénou bezmála tisíc návštěvníků koncertu. Naštěstí se v ten moment otevřely i další vstupy, čímž se kontroly zrychlily a koncert tak mohl sice pozdě, ale přece začít.

Hans ZImmer otevřel koncert na klavír za postupného příchodu zbytku velmi početné kapely, jejíž členové se postupně přidávali, aby přednesli úvodní set úryvků z filmů „Řidič slečny Daisy“, „Sherlock Holmes“ a „Madagaskar“. Na konci úvodního setu se zvedla opona, za kterou se objevil více, než dvacetičlenný sbor, početná část České národní filharmonie a plátno, ne kterém se po zbytek koncertu promítaly doprovodné animace.

Vynikající úvod dal velmi rychle zapomenout na tlačenici a organizační nedostatky při vstupu. Mistr si vzal slovo a představil scénář koncertu jako poctu svým uměleckým souputníkům a přátelům. Vzdal hold nedávno tragicky zesnulému režisérovi Tonymu Scottovi, který jej uvedl do světa filmové hudby a zazněly průvodní motivy z filmů „Krvavý příliv“ a „Andělé a démoni“.

V dalším verbálním vstupu vyzdvihl spolupráci s Tonyho bratrem Ridley Scottem a zpěvačkou Lisou Gerrard ze skupiny Dead Can Dance, která s ním tvrdě pracovala na hudbě k filmu „Gladiátor“. Zanedlouho se již O2 Arénou linula průvodní hudba z tohoto filmu, ve které se skvěle zhostila vokálů Charina Russel, načež následovaly úryvky z filmů „Šifra mistra Leonarda“ a „Lví král“, za kterého dostal Hans Zimmer svého dosud jediného Oscara.

První část koncertu před přestávkou stihl ještě skvělý hudebník vzdát svůj nesmírný hold nádhernému městu Praha, které si přes den prošel a o kterém prohlásil, že je nejkrásnější na světě a že „to dobře víme“, načež zazněla notoricky známá hudba z „Pirátů z Karibiku“ a hudebníci si poprvé vysloužili ovace ve stoje.

Žádný slovní popis nedokáže vystihnout, jak dokonalý to byl po celou dobu koncert. Promítané animace byly úsporné, ale o to více si produkce vyhrála se světly, které tu chvíli důmyslně rámovaly Hanse Zimmera nebo členy kapely, tu v různých segmentech pódia důmyslně zezadu podsvětlovaly scénu. V přednesu nebo ozvučení jsem nenašel jedinou chybu a příjemným bonusem byly ucelené skladby z jednotlivých filmů, často výrazně přesahující úryvky, které mají diváci z filmů v paměti.

Druhou část koncertu otevírala hudba z filmu „Pravdivá romance“, aby po ní Hans Zimmer, původem z Německa, vzdal svůj hold Americe, ve které žije od roku 1990 a kráse její přírody, kterou poznal, když skládal hudbu k filmu „Rain Man“, jehož průvodní melodie rovněž posléze zazněla.

Zatímco do této chvíle dával Hans Zimmer velký prostor klávesovým nástrojům a zvuku smyčců, nyní měla zaznít divočejší a temnější část tvorby, ve které získaly větší prostor elektrické kytary. Hans Zimmer po celou dobu pečlivě představoval své spoluhráče, ať již vynikající smyčcové trio Ann Marie Simpson, Tinu Guo a Rusandu Panfili nebo perkusistu Satnama Ramgotra. Nyní přišel čas baskytaristky Yolandy Charles, kytaristů Mike Einzigera ze skupiny Incubus a Guthrie Govana. Aby toho nebylo málo, k neuvěření se od této chvíle ke skupině přidal i kytarista Johnny Marr z dnes již dávno zaniklé, kultovní, anglické kytarové skupiny The Smiths.

Kytary ozdobily hudbu z filmu „Muž z oceli“, aby daly naplno vyniknout Zimmerově genialitě ve skladbě z filmu „Tenká červená linie“. Společně hudebníci složili hudbu k „Amazing Spidermanovi“, ze které zazněly temné kytarové rify, které se postupně přelily do hudby z filmu „Temný rytíř“, které započaly část tvorby spojenou s režisérem Christopherem Nolanem. Basy zcela nepopsatelně rozvibrovaly akustiku uvnitř haly a daly tak vyniknout velmi nevšednímu hudebnímu zážitku, který ještě umocnila Zimmerova slova směřovaná k dnes již nežijícímu fenomenálnímu herci Heathu Ledgerovi, jenž těsně před svou smrtí nezapomenutelně ztvárnil Jokera.

Konec koncertu patřil opusu z filmu „Interstellar“, na který může být Hans Zimmer právem pyšný. Nádherná muzika k filmu o záchraně lidstva. Na jejím konci se celý ansámbl dočkal opět ovací ve stoje, aby následně odešel z pódia a nechal se pět minut vytleskávat obecenstvem. Přiznám se, že podobnou vřavu jsem zatím zažil pouze výjimečně na koncertech rockové hudby. Hans Zimmer i ostatní hudebníci publikum nezklamali, přišli a přídavek a definitivní tečku za koncertem vytvořila hudba k filmu „Počátek“, včetně zcela závěrečné skladby „Time“.

Hans Zimmer, který za celý svůj život naplnil srdce skvělou hudbou, své srdce v Praze daroval publiku. Se svou doprovodnou kapelou a vynikajícími hudebníky a sboristy České národní filharmonie, kteří jej doprovázeli i v Polsku a v Bratislavě, předvedl fantastickou show, ve které k mému překvapení nehrály hlavní roli známé melodie ze známých filmů, ani žádné vedlejší efekty, ale sama hudba, která je sama o sobě vynikající. Skvěle složená, nápaditě zaranžovaná a bezchybně provedená.

Moje hodnocení: 100%