Šílený Max: Zběsilá cesta do mého srdce

Na v pořadí již čtvrtého „Šíleného Maxe“ jsem původně vůbec nechtěl jít. Zřejmě bych tak přišel o jeden z nejlepších filmů tohoto roku.

Prvního „Šíleného Maxe“ z roku 1979 si pamatuji z domácích videoprojekcí ve druhé polovině osmdesátých let. Dodnes mu nelze upřít, že nastartoval hvězdnou kariéru Mela Gibsona a stál u zrodu žánru postapokalyptických filmů jakými byly později „Terminátor“ nebo „Vodní svět“. Jeho režisér George Miller jej ovšem v dalších letech do mrtě vytěžil v podobě dvojky s podtitulem „Bojovník silnic“ a celkově nejslabšího „Šíleného Maxe a Dómu hromu“, kterého si dnes již všichni pamatují jen z toho důvodu, že v něm hrála Tina Turner.

Od té doby uplynulo dlouhých třicet let. Nepředpokládal jsem, že by mě nový film „Šílený Max: Zběsilá cesta“ mohl něčím překvapit a čekal jsem tradiční nálož novodobé akční klasiky provozované aktuálním Maxem Tomem Hardym, za účelem snadného výdělku na základě přilákání fanoušků původní trilogie. Prvních patnáct minut mě o tom v podstatě přesvědčilo. Cool kulisy, skvěle namaskovaní zlosynové, řízná akce, bizarní situace bizarních nebožáků, čekajících na mateřské mléko. Ovšem pak se událo něco mimořádného. V momentě, kdy vyrazila Imperator Furiosa (Charlize Theron) na svou zběsilou cestu mě začala vize postapokalyptického světa, jak ji vidí dnes již nesmírně zkušený režisér George Miller, pohlcovat a fascinovat. Brilantní akce téměř beze slov, utkaná z těch nejdivočejších chlapských snů.

Akce působí na divákovy smysly od začátku až do konce filmu. Dokonale sestříhaná scéna útěku a pozdějšího návratu, ve které nezbývá příliš času na oddech a kde se víc střílí, než mluví. Střihové staccato s dokonale namixovanou muzikou, ve které hraje prim soundsystém s fanatickým kytaristou na korbě a kytarou, ze které šlehají plameny. Pod hudební složkou filmu je podepsaný Junkie XL, který má za sebou například hudbu k filmu „Divergence“.

Všudypřítomný je rovněž bizarní dojem z bizarně namaskovaných, fanatických obyvatel Citadely, Brokovic, Benálova a dalších „motorkářských“ osad. Bizarní scény, ve kterých jde Miller na dřeň a nezastaví se ani před naturalistickým zobrazením porodu. Vizuální psychedelie, kterou má na svědomí kameraman John Seale. Představuje krutý, maskulinní svět, ve kterém jsou nejvíce zbožňovaní dominantní jedinci jako je Immortant Joe (Hugh Keays-Byrne) a jejich výkonné, pancéřované stroje. Příběh vypráví snímáním detailů. Masky, auta, motorky, gesta, lidské charaktery, které pozvolna v průběhu filmu krystalizují. Nic není ponecháno náhodě a vše je do puntíku propracované.

Ústředním elementem filmu ovšem není Max, ani motorkářské gangy, jelikož ty představují jen všudypřítomný zmar, bolest a utrpení. Ústředním je ženský element. Od momentu, kdy se ve filmu objeví po boku Furiosy harém Immortantových žen, de facto spoře oděných modelek, dostává film další, nepředpokládaný rozměr. Ženy ve filmu představují čistou, obrodnou sílu, která představuje naději pro zdegenerované lidstvo. Rosie Huntington-Whiteley dostala možnost po „Transformers“ si opět zahrát ve filmu a stále větší prostor má na plátně i nadaná Zoe Kravitz, dcera slavného hudebníka a zpěváka Lennyho Kravitze.

Max je „pouze“ součástí dobře promazaného filmového soukolí, které z hlavního hrdiny učinilo glosátora dění. Tom Hardy si již v posledním Batmanovi vyzkoušel, jak mu to sluší s maskou a v prvních minutách filmu se mu tato průprava náramně hodí. Na počátku paralyzovaný Nuxův (Nicholas Hoult) transfůzák se s přibývajícími minutami stále více zúčastňuje děje, ačkoliv některé jeho činy tušíme pouze z povzdálí. Film si pro sebe herecky „ukradl“ Nicholas Hoult, který se dosyta vyřádil v roli fanatického uctívače „vysokooktanové víry“ ovšem v Tomu Hardym, jemuž se v očích zrcadlí snad celá bolest světa, je cítit obrovský potenciál do potenciálního pokračování.

A zde je možná jediný „kámen úrazu“. Myslím si, že George Miller může jen stěží předstihnout sebe sama a natočit důstojné pokračování tohoto filmu, který má všechny atributy stát se novodobým, akčním kultem. Ovšem to pokušení bude obrovské a George Miller již v minulosti jednou podobnému pokušení podlehl. Přeji mu i všem příznivcům tohoto filmu, aby se mu to povedlo, a už teď se na pokračování moc těším. Šílený Max „zemřel“, ať žije Šílený Max!

Moje hodnocení: 95%