Vážený pane prezidente, nejsem kavárenský povaleč!

Zřejmě nejsem jediný, koho v poslední době popudily eskapády naší hlavy státu. Nesouhlasím s výroky Miloše Zemana v Číně, s jeho dřívější bagatelizací situace na Ukrajině a už vůbec ne se slovníkem, jakým se pan prezident prezentoval v Hovorech z Lán. Co mě ovšem osobně uráží, jsou jeho snahy házet své odpůrce a kritiky do jednoho pytle jakýchsi „kavárenských povalečů“, či zástupců „pražské kavárny“, což činí za veselé podpory své, dříve vlastní, strany SPO(Z).

Pane prezidente,

předně, nejsem z Prahy. Ne, že by to mělo nějaký význam. Praha je krásné město, kam moc rád zavítám na prodloužený víkend, ale „světe div se“, kritici Vašich postojů a výroků se mohou rekrutovat i z jiných míst, než z Prahy, v mém případě například z Ostravy.

Také netrávím čas v kavárnách, kde bych diskutoval každou Vaši eskapádu s jakousi skupinkou „podobně laděných“ odpůrců, kteří zřejmě nemají nic jiného na práci, než se Vámi a Vašim chováním nechat urážet.

Celý život jsem na sobě pracoval, abych něčím byl. Učil jsem se slušnému chování, které by mělo patřit nejen k vystupování každé osoby, ale tím spíše osob veřejně činných a prezidenta obzvláště. Prezident by měl být alespoň navenek vzorem, ačkoliv si nedělám iluze, že by byl prodchnutý jen samými ctnostmi. Nemám problém přimhouřit oko nad slabostí pro cigaretku a hledání všudypřítomného popelníčku. Něco jiného je ovšem opít se den před otevíráním komory s korunovačními klenoty „jak mužik“ nebo klít v rádiu jako dlaždič.

Taky jsem usilovně pracoval na svém vzdělání, abych byl prospěšný sobě, rodině, ale i lidem okolo a v neposlední řadě i své milované zemi. Ano té zemi, pane prezidente, kde platím nemalé daně, které konzumují nejrůznější mandatorní výdaje, jejichž součástí je například i Váš plat. Že se mi odvděčíte klením v rádiu a mou dehonestací jako jakéhosi příslušníka „pražské kavárny“, jenom proto, že nesouhlasím s Vaším přízemním jednáním, mi připadá odporné, nízké a ubohé.

Minimum, co bych očekával od prezidenta, kterého jsem nikoliv svou volbou, jelikož jsem Vás nevolil, ale svou touhou po demokratickém režimu, který jsem vždy podporoval a jenž mi ukládá Vás ve funkci akceptovat, je ctít mě, jako svého kritika a pokud se vyjadřujete k nějakým tématům, pak se k nim vyjadřovat slušně tak, jak se sluší a patří na člověka, který je jako státní úředník na „mé výplatní listině“.

Chápu, že Vám je zřejmě všechno jedno. Nepovedlo se Vám natolik podpořit své politické příznivce, především z řad strany SPO(Z), aby vznikla vláda, která by změnila náš systém na více prezidentský. A tak jste si asi řekl, že si budete dělat, co se Vám zamane. Jezdit si do Číny, hladit ego jejich komunistických vůdců, pro které je zatím snaha některých svých území o autonomii stejně neakceptovatelná, jako rovná lidská práva a nechat se zpět vozit letadlem preferovaných podnikatelů. Taky si říkat do rádia nejrůznější sprostosti.

To je ovšem z mého pohledu naprosto nepřípustné, dokud jste jako státní úředník placen z mých daní. Nejmenší, co od Vás v této chvíli očekávám je omluvit se za své sprosté vyjadřování v rádiu a případně zaplatit pokutu, která bude za vysílání stanovená. Taky by neškodilo, kdybyste měl na mysli ideu, se kterou jste vyhrál prezidentskou volbu a to je, že budete prezidentem dolních deseti milionů občanů, tedy i mým prezidentem. K čemuž dle mého názoru nepatří prosazování vlastních názorů, ve kterých je bonmot víc, než veřejný zájem, ani nazývání svých odpůrců „pražskou kavárnou“.

Nemyslím si, že budete něčeho takového, jako je omluva, schopen, ale třeba ve Vás ještě stále zůstala špetka slušnosti.

Děkuji.