Colours of Ostrava 2013
Letošní ročník se opět koná v úchvatném industriálním prostředí Dolních Vítkovic a na rozdíl od předchozího ročníku, který měl v tomto prostředí premiéru, po organizační stránce nic zásadního nehapruje. Organizátoři vyslyšeli stesky na hrubý struskový povrch areálu, před hlavním pódiem jej zcela srovnali a na dalších pódiích strusku rozmělnili. Není tak problém chodit v sandálech, či jiné lehké letní obuvi, což návštěvníci areálu jistě ocení, protože jestli něco letos na sto procent vyšlo, pak je to počasí. Všechny dny byly slunečné a bez jediné dešťové kapky. Navíc vše nasvědčuje tomu, že v neděli bude krásné počasí pokračovat.
Rovněž hygienické zázemí je na vyšší úrovni. O co je letos TOI TOIek méně, o to důsledněji jsou opečovávané, tedy až na naprostou absenci toaletního papíru a poblíž oáz úlevy je k dispozici voda na umytí rukou. Jídla, pití a nejrůznějších tretek je snad ještě více, než loni, což umožňuje se věnovat i jiným, než vysloveně kulturně orientovaným, aktivitám.
Nejvíc „na frak“ dostal tradičně bohatý program festivalu. Jakkoliv přihlížím k tomu, že srovnávám především s famózním loňským ročníkem, který byl bohatý jak na známá jména, tak na nejrůznější překvapení, dal by se můj problém s letošním ročníkem shrnout do následujících bodů: žádná bývalá, či současná hvězda, špatné časy nasazení některých zajímavých hostů a špatný zvuk.
Po tradičním úvodu ředitelky festivalu Zlaty Holušové, odstartovala čtvrteční program na hlavní Česká spořitelna stagei, dechovka „Fanfara Tirana meets Transglobal Underground“. Podobný, svižný začátek již zažily i některé předchozí ročníky a festivalu sluší. Většina návštěvníků se stejně ještě rozhlížela po areálu. Klučičí duo „The Bots“ z Kalifornie, na které jsem se hodně těšil, doplatilo na nezralost svých dvou protagonistů. Jakkoliv podobným kapelám jistá rozervanost a neučesaný, syrový projev sluší, kluci víc kecali, než hráli a občas je zradila technika. Ani se zvukem si příliš hlavu nelámali. Islandští „Sigur Rós“ měli jako jedna z mála skupin punc letošní hvězdy. Odehráli skvělý set, plný známých skladeb, bohužel tak zoufale ozvučený, že se místy jednotlivé nástroje slívaly do jedné mohutné plochy, což u podobného typu muziky a virtuózních muzikantů není žádoucí. Čtvrteční program tak pro sebe ukradli „Tatabojs“, kteří sice patří k festivalovým, notoricky známým stálicím, ale letošní koncert se jim báječně vydařil, možná proto, že slavili význačné jubileum. Zvuk měli skvělý, čímž dokázali, že vítkovický areál lze skvěle ozvučit, pouze se to musí umět. Závěreční „Irie Révoltés“ zabezpečili popůlnoční relax a právem rozeskákali veškeré publikum před hlavním pódiem.
Páteční program počítal s příjezdem většiny víkendových fanoušků a tak trošku praskal ve švech. Zřejmě celý festival ovládl (proboha proč?) odpolední „Dub FX“. Fenomenální Australan, který si „podkres“ nahraje na počátku skladby převážně pomocí smyček (tzv. loopbacků) a následně do něj rapuje, či beatboxuje, mě naprosto uchvátil svou profesionalitou, samozřejmostí provedení jednotlivých písní a spoluprací s publikem. Podvečerní „Asaf Avidan“ mě zpočátku příliš nenadchl, ale postupně se jeho koncert dostával do obrátek. Kdyby nic jiného, jeho hlas je natolik výjimečný, že stačilo zavřít oči a poslouchat. „Damien Rice“ by mohl mít punc hlavní hvězdy večera možná někde v baru nebo kdysi na Portě. Irský písničkář mohl klidně vystupovat odpoledne a nikomu by to asi nevadilo, ovšem to by pak zřejmě tolik nevynikla jeho, částečně nehudební, scénka s dívkou z publika. Fakt je, že za ni si připsal u diváků jednoznačně kladné body. „Bonobo“ nezklamalo a s přehledem splnilo roli největší hvězdy pátečního večera na druhé největší ArcelorMittal stage, stejně jako „náš“ „Umakart“, který vydal letos, po hudbě k filmu „Alois Nebel“, nesmírně povedené album. Věřím, že spousta „rockových klasiků“ byla ráda, že může vidět koncert „Pražského výběru“, ovšem pravověrní fanoušci si zřejmě nenechali, podobně jako já, ujít jarní koncert v Ostravě a ostatním tato hudba nemůže nic dát. Nejen, že se jedná o vyčichlý hudební styl, především forma, jakou ji „Pražský výběr“, skutečně výběr skvělých hudebníků, prezentuje, je zoufalá. Stejně jako na jarním koncertu byla jeho druhá část mizerně ozvučená a nemastný, neslaný dojem, ve kterém se zcela ztrácely texty, nemohla spravit ani účast afektované Pazderkové, natož pak křoví v podobě Jany Kratochvílové (podruhé proboha proč?) jako hosta, který s „výběrem“ nikdy dříve nezpíval. Ovšem nutno dodat, že s ní nabylo bizarní, popůlnoční panoptikum v podobě prapodivného revivalu, dokonalosti.
Sobota již od pohledu vypadala odpočinkově, jelikož program zel prázdnotou a tak bylo lepší, vypravit se do Gongu, kde se letos musely místa předem rezervovat nebo navštívit doprovodné programy, například diskusní fórum časopisu Reflex. Večerní program začínal „bratrovražednou bitvou“ dvou českých kapel o fanoušky. Věřím, že většina se asi rozhodla pro „Wanastowi Wjecy“. Já dal přednost „Zrní“ a mladá kapela měla před „svou“ Radegast Czech stageí právem narváno. Letošní úspěch, kdy dosáhli několika hudebních ocenění, k nim přivedl diváky, stejně jako podmanivá hudba a srozumitelné, byť poněkud kontraverzní, texty. „Zrní“ byli důkazem, že pokud někdo hledal na letošním ročníku Colours of Ostrava kvalitu, bylo dobré se orientovat na domácí hudební scénu. Švédští „The Knife“ předvedli směsici hudby a tance na industriálně tanečním hudebním podkladu a vězte, že ani toto slovní spojení není tak bizarní, jako show, kterou předvedli a při níž diváci valem odcházeli od pódia. Mohl bych napsat potřetí „proboha proč“ byla tato partička pasována do role hvězd a navíc na hlavní scénu? Ale vše bylo rázem zapomenuto v momentě, kdy na ArcelorMittal stagei rozestavili nástroje britští „The XX“ a následným hodinovým setem očarovali celý areál a jeho návštěvníky. Skupina sahá svými kořeny do počátku osmdesátých let a vzory, jako jsou „Cocteau Twins“ nebo „The Cure“ mísí s nejmodernějšími trendy do podoby zvukomalebné směsi postpunku, R&B a taneční elektroniky.
Leccos svědčí o tom, že by mohl nedělní program pokračovat stejně kvalitně, jako ten sobotní skončil. Alespoň jména jako „Vojtěch Dyk a B-side band“, „Botanica“, „Tomahawk“ nebo „Jamie Cullum“ zní slibně. Nikdo nemůže čekat, že bude festival každým rokem růst a nabírat na kvalitě. Poněkud větší důraz na slovo „Colours“, než na „of Ostrava“, který je vidět jak na webu, tak na letošních náramcích, naznačuje, že se spousta věcí zřejmě v budoucnu změní, ale bylo by škoda, kdyby po loňském ročníku, ve kterém se festival tak skvěle nadechl do dalších ročníků, začal poněkud ztrácet páru.
PS: Omlouvám se za (ne)kvalitu videí, ale šlo mi především o zachycení kouzla okamžiku, atmosféry a hudby ... Lépe to můj mobil neumí a na profi foťáky smí v průběhu Colours pořizovat materiál z festivalu pouze akreditovaní novináři ...
Roman Potoczný
Fotoblog: Dny NATO v Ostravě 18.9.2021
Po roční pauze způsobené epidemií Covidu nebo zkrátka jen neschopností vlády, vypořádat se sofistikovaně s Covidem 19 a zajistit lidem normální život (vyberte si dle libosti) se v Mošnově u Ostravy konaly Dny NATO pro veřejnost.
Roman Potoczný
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Jak odolat krizi středního věku? Dělat hlouposti? Nebýt srab? Říkat pravdu? Nebo si jen užívat jako Šampón? Nová česká komedie „Prvok, Šampón, Tečka a Karel“ jasnou odpověď neposkytuje, ale rozhodně pobaví a překvapí.
Roman Potoczný
Já jsem Prymula, kdo je víc?
Papalášské manýry se u nás v posledních letech projevují čím dál víc. Stačí si vzpomenout na prezidentův „popelníček“, premiérovy „vysoké stropy a větranou místnost“ nebo aktuální provinění ministra zdravotnictví.
Roman Potoczný
Koronavirové paradoxy
Koronavirus nám nastavil zrcadlo. Vidím v něm apatické občany, které si vodí vláda na drátkách, a v zájmu obav o vlastní život se bojí třísknout do stolu a zvolat: „Už toho bylo dost!“ nebo ještě lépe „Už vás máme dost!“
Roman Potoczný
Soumrak sociální demokracie?
Nemyslel jsem si, že někdy napíšu podobný blog. ČSSD jsem nikdy nevolil a nejspíš nikdy volit nebudu. Přesto bych jim chtěl poradit, protože si myslím, že by strana měla zůstat v současné vládě a pracovat, ne páchat sebevraždu.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Automotodrom chtěl 27 milionů za neodjetý ročník MotoGP, soud žalobu zamítl
Brněnský Automotodrom si chtěl pomocí žaloby vymoci 27 milionů korun, které požadoval od města a...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum. Nahradit ji může Havel
Přímý přenos Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy jako ministryně pro vědu a výzkum. Jméno...
Vrah hodil tělo ubodaného muže do žumpy, tam tlelo dva měsíce. Dostal 20 let
Krajský soud v Ostravě poslal na dvacet let do vězení 62letého Karla Machalu za to, že předloni v...
Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko
Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 299
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3499x
Bloguji, tedy jsem!