David Rath lže jako když Petra Paroubková tiskne

Nestává se často, aby kriminálník napsal knihu. Jistě, v minulosti psali ve vězení i De Sade, Hitler, Fučík, tak proč by nemohl psát Dr. David Rath? S vědomím unikátnosti knihy jednoho z dlouholetých, předních, českých politiků jsem si zašel jeho knihu koupit. Nečekal jsem zázrak, ani radikální odhalení, ale i tak mě bývalý ministr zdravotnictví, hejtman a stále ještě poslanec, jako autor i politik zklamal.

Knize Davida Ratha nelze upřít čtivost. Píše mu to stejně dobře, jako mu to řečnilo v parlamentu a proto se i jeho nejroztodivnější úvahy, slepené do kaleidoskopu, v němž skáče z tématu na téma, opravdu dobře čtou. Byl jsem s knihou hotov za čtyři hodiny a nemůže za to jen fakt, že se sešity z vězení podařilo rozšířit z brožury do formátu knihy poměrně velkým písmem a opakováním stále stejných manter.

Kniha je nabitá úvahami, které za fakta nepovažuje ani sám autor, ani vydavatel, kterým je Columbus holdings spol. s r.o., vlastněný 50 na 50 jednatelem Martinem Feldekem a ženou bývalého premiéra a předsedy sociální demokracie Jiřiho Paroubka, Petrou Paroubkovou. Právě fakt, že knihu vydává Petra Paroubková, která ji v předmluvě označuje za "příběh Davida Ratha z té druhé strany. Z té jeho", stejně jako Rathova prolhanost a ego, knize nejvíce ubírají na věrohodnosti.

Kniha začíná již zmíněnou předmluvou, ve které Petra Paroubková na oko znale pro lidi neznalé politické situace v Česku vysvětluje, kdo je v knize zmíněný  Krabice (Jan Kubice), Cukroušek (podnikatel Roman Janoušek), Měkýš (Jaroslav Tvrdík proslulý rovněž jako "luftJarda") a Korádová (Lenka Bradáčová - opravdu se nejedná o Lenku Láskorádovou?), aby následně ledabyle vyjmenovala další, reálné osoby a obsazení, kterých je ovšem v knize, mnohem, mnohem víc, ačkoliv zde vyjmenovaní nejsou.

Kdybych měl shrnout obsah neuspořádaných Rathových úvah do okruhů, byly by to asi tyto:

Já jsem čistý a všichni ostatní jsou parchanti.

Koukněte se, co jsem v životě dokázal.

Ve vězení se mi opravdu nelíbí.

Já jsem renesanční, všehoznalý člověk a přítel luxusu.

Já jsem čistý a všichni ostatní jsou parchanti

Kdo si myslel, že David Rath, takzvaně "kápne božskou" a řekne, jak je financovaná ČSSD (která zatla jen v minulých volbách ve svém rozpočtu stomilionovou sekeru a stále ještě funguje a rozjíždí další současné i třeba prezidentské kampaně), ten je na velkém omylu.

David Rath ve své knize "odhaluje" obrovské spiknutí, začínající u podnikatele Janouška a jeho kumpánů, podporovaného Ivanem "Íčkem" Langerem, Vítem Bártou, samozřejmě Janem Kubice a konče Lenkou Bradáčovou, směřující k diskreditaci a uvěznění jeho osoby. Servítky si do úst nebere, myslí na své sociálně demokratické voliče a tak chce všechny tyto parchanty ("Prostě Praha je jedno z nejkrásnějších měst na světě. Je zvláštní, kolik parchantů se v něm najde, pomyslel jsem si při vzpomínce na Krabiceho.") čtenářům značně, ačkoliv mnohdy primitivně a názorně, znechutit. Schválně, jestli je z následujících úryvků poznáte:

"V novinách září obrovská fotka Cukrouška v jeho bílém luxusním Benley na dovolené v Chorvatsku v době, kdy začíná rekonstrukce dopravní nehody, kterou způsobil ... A on se teď koupe v Chorvatsku a mě deptají deprese za mřížemi."

"Langer má rád agresívní, až fašizoidní metody."

"Vít Bárta působí jako člověk, co ctí heslo: Miluji zradu, nenávidím zrádce. Cítí se být kombinací Napoleona s Machiavellim."

"Dělalo dojem, že buď na to zapomněl, nebo si to paní Korádová zrovna vymyslela."

Celý příběh na mě působí nedůvěryhodným dojmem právě proto, že pouze kombinuje fakta známá z novin, případně Rathovi známá detailněji z kuloárů. Téměř nic se nedozvíme o nikom, o kom by již média nějak dříve neinformovala.

Koukněte se, co jsem v životě dokázal

Velká část knihy je věnovaná kariernímu vzestupu doktora Ratha. Kdybyste to nevěděli, tak z pozice doktora v Motole se dostal až do nejvyšší politiky v podstatě proto, že osnoval listopadový převrat ("To je na revoluci!"), aby následně udělal kariéru v čele lékařské odborové komory (LOK), poté byl zásadním pilířem Paroubkova úspěchu, kdy sociálně demokratickou stranu dostal z třináctiprocentních preferencí na třicetdva procent, aby se následně stal po dlouhé úvaze vzorným ministrem zdravotnictví a posléze hejtmanem ve Středočeském kraji, kde všichni před ním brutálně kradli, až On se rozhodl zvelebit "téměř ze svých peněz" Buštěhradský zámek a několik nemocnic.

Nikde ani závan náznaku nepravosti. Vlastně ano. Některá místa, kde se píše o financování ČSSD, případně aktivitě jeho přátel, které téměř božsky glorifikuje, Pancové ("Katko, všechno je jednou poprvé ... Největší úskalí politiky je, že není dostatek schopných a pracovitých lidí. Každý takový je poklad") a Kotta, jsou označena pouze slovem "CENZUROVÁNO". Ale kým? Rathem, Paroubkovou, Paroubkem? Kterému, mimochodem, jako jeden z mála bývalých "kolegů" dělá, ač již není v sociální demokracii, skoro stejně vzorné PR, jako Andreji Babišovi. Jen samozřejmě neopomene připomenout, že Jiřího Paroubka zrazoval před jeho "únorovým" proslovem.

V této části působí věrohodně znalost způsobů korupce v nemocničním prostředí, samozřejmě prováděná jinými a jinde, případně ve Středočeském kraji, ale za hejtmana Bendla. Na druhou stranu, kdo viděl "porevoluční" díl Básníků, ví v podstatě totéž, co se dozví v knize, jelikož usvědčující fakta nepadnou a David Rath se evidentně sám neudá. O nepostradatelnosti Davida Ratha snad rovněž nikdo nehodlá pochybovat.

Ve vězení se mi opravdu nelíbí

Tyto kapitoly potěší občany, kteří všem korupčníkům přejí, ať shnijí ve vězení. Doktoru Rathovi se evidentně nic neděje. Nikdo jej ve vězení nebije, nenutí k výpovědi, dokonce ani k práci. Podmínky má stejné jako ostatní vězni nebo lepší, například vymezený prostror na běhání. Ale jídlo mu nevoní, cela se zdá moc malá, schůzky s rodinou krátké, děti vzdálené, bigamie znemožněná. Vzhledem k tomu, že je obviněn ze závažného trestného činu, má perspektivu, že ve vězení bude až dvanáct let.

Zdá se, že tohle by na korupčníky mohlo platit. Ne fakt, že se díky hanbě, že kradli veřejné prostředky, což mimochodem David Rath ve své vlastní knize ani jedinou přímo nezpochybní, až na již známá fakta, že na bankovkách nebyly nalezeny otisky, nebudou moci podívat lidem do očí, ale rozdíl mezi všudypřítomným, civilním blahobytem a strohým prostředím věznice:

"V 5:30 vstát, potom se snažím cvičit, pak snídaně. Následuje doba, kdy píšu dopisy, knihu nebo si čtu. Dopoledne mám hodinku, kterou můžu trávit pohybem na dvorečku ... Po výběhu je oběd a nekonečné odpoledne. Jak jsem pochopil, tak většina vězňů spí ... Večeře ve čtyři a pak už opět nic."

Vskutku vám tohle připadá jako tortura? Já nevím, ale většina lidí má i pracovní nebo životní podmínky mnohem tvrdší, než David Rath vězení.

Já jsem renesanční, všehoznalý člověk a přítel luxusu

Buď je David Rath geniální nebo měl v době psaní knihy přístup k Internetu nebo některé popisné části dopsali, dle jeho pokynů, jeho spolupracovníci Berill Mascheková, Adam Černý a Roman Jelínek.

Jinak totiž není možné, aby v knize citoval přesně z Máchova Máje, oslňoval detaily o Kramářově vile, Art noveau, neboli secesi, Kutné Hoře za vlády Jagellonců nebo přesnou citací první věty Deklarace nezávislosti USA. Nic proti tomu, je to zřejmě běžná praxe i u jiných autorů.

Co již potěší méně, hlavně voliče sociální demokracie, jsou časté odkazy k bezbřehé glorifikaci luxusu. Nejsem si jistý, kolik sociálně slabších si může na obědě pochutnávat podobně labužnickým způsobem, ačkoliv bych to všem moc přál:

"Pokračuji ve čtení jídelního lístku a má volba se zdá být jasná. Středomořská rybí polévka, k rybě samozřejmě rybu, tak vybírám lososa s grilovanou zeleninou a to půjde dohromady se sklenkou bílého vína ... Nechtělo se mi po něm už pracovat."

Shrnutí

David Rath napsal, co považoval za nutné napsat. Je to jeho kniha a jeho věc, přičemž se nejedná o nijak ucelenou novelu, či ucelený román. Z mého úhlu pohledu se jedná o politickou, volební brožuru víc, než o obhajobu člověka, který buď chyboval a pak by měl chlapsky nést následky svého konání, jelikož se, až dosud v životě vůbec neměl špatně nebo usilovat o své očištění nikoliv pomlouváním ostatních, ale předložením věrohodných důkazů.

Zřejmě si je vědom, že se stal do jisté míry obětním beránkem ("Vděčnost v politice téměř neexistuje. Když tě potřebují, tak tě plácají po zádech. Jak se objeví komplikace, jdeš přes palubu."), ve skutečnosti ovšem stále hraje svoji, zatím nepochopitelnou, hru.