Václave, kamaráde, můžu mluvit? aneb Politika v roce 2010

Politika je stoka a v roce 2010 jsme se v ní měli možnost bohatě vymáchat. Nejen proto, že byl tzv. supervolební rok a dvoje, de facto troje, volby, ale především proto, že nám politici připravili tentokrát více "her", než bychom si asi všichni přáli ...

Dnes se již zdá skoro nemožné, že jsme rok 2010 začínali s dvojkou znesvářených kohoutů Paroubkem a Topolánkem v čele největších politický stran a sledovali, zda-li vyjde sociálním demokratům snaha zruinovat nejen vlastní stranu, ale i republiku, případně zvítězí konzervativní politika "já na bráchu, brácha na mě" v podání "kmotrů" z ODS.

Jarní odchod Mirka Topolánka z čela ODS z důvodu jeho výpovědí pro časopis LUI, rozumná podpora Věcí veřejných ze strany ODS, stejně jako smířlivá vyjádření směrem k rostoucí TOP 09, předznamenaly v květnu obrat, v jaký na počátku roku věřil málokdo. Sociální demokracie sice parlamentní volby vyhrála, ale ještě v den voleb své působení ve vedení strany ukončil, z důvodu nemožnosti složit vládu, Jiří Paroubek a Václav Klaus tak mohl následně jmenovat vládu, složenou z ministrů ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Premiérem se stal Petr Nečas.

Skončilo tak nejen krátké období vlády úřednického kabinetu premiéra Fischera, ale pětiletá éra politiky plné svárů a nevraživosti, kdy jediným cílem pánů Paroubka a Topolánka bylo navzájem se ponižovat a diskreditovat.

Kdyby se jednalo o pohádku, nikoliv o politiku, zřejmě bychom byli všichni spokojení a navždy spokojeně žili pod vlivem vyjádření nových vládních úředníků, kterak budou bojovat proti korupci, sníží zadlužení státu a stanoví pro rok 2011 vyrovnaný rozpočet. Ovšem politika není pohádka a tak jsme se již po příjezdu z letních dovolených mohli přesvědčit, že nic nebude tak růžové, jak se zdálo.

Parlament i vláda začaly horečně pracovat a zřejmě až příliš horečně, když si neuvědomili, že snížit schodek ve veřejných financích bude nutné učinit na něčí úkor a ten "někdo" se určitě ozve. Kdoví, zda-li za horečnou práci může nezkušenost nových úředníků, jelikož 120 z 200 poslanců parlamentu dosud nikdy předtím v parlamentu nesedělo, či snaha nového "koštěte" dobře a rychle mést.

Snaha vlády upravit tabulkové platy státních zaměstnanců směrem dolů a zvýšit motivační složku tvrdě narazila na odpor. Věřím, že při rozumném vysvětlení by zřejmě i přes veškeré své rozhořčení, státní zaměstnanci nové tabulky přijali. Jenže v rychlosti, s jakou vláda zprávu vypustila, se rozumné vysvětlení nedostavilo a navíc svou šanci nepromarnila odborářská svoloč, která, ač již dávno ztratila své dějinné opodstatnění, využila okolnosti na sebe upozornit.

Po celý zbytek roku pak odbory "otravovaly" život vlády i běžných občanů sérií demonstrací a stávek a voliči pak nechali svou nespokojenost "sežrat" vládní koalici tím, že vládní strany částečně neuspěly v říjnových komunálních a zcela v senátních volbách, kde vše zválcovala sociální demokracie. Tentokrát jí na to stačilo oprášit staré sliby a zúčastnit se vždy v prvních řadách všech demonstrací.

Ačkoliv byla účast na demonstracích stopová, vzhledem k celkovému množství státních zaměstnanců, kteří přirozeně a teď hovořím především o úřednících, stávku využili k nákupům tak, jak využívají každého volna v práci, jistý sociální neklid zde nastal. Vláda nakonec snížení platů státních úředníků přijala, ale musela udělat řadu kompromisů, které stejně nebyly některými vrstvami státních zaměstnanců vzaty v potaz, z čehož pramení i množství výpovědí lékařů na konci roku a možnost jejich exodu do zahraničí.

Aby toho nebylo málo, rozčeřila předvánoční hladinu kauza ministra Drobila a jeho nahraná snaha přihrát svým stranickým kolegům vlivné posty a tučná "sousta" z ministerstva životního prostředí. Vláda sice "ustála" následné hlasování o nedůvěře, vyvolané sociální demokracií, ale na celém roku 2010 nechá již navždy tato kauza podivnou pachuť nenaplněných přání politické změny a ztracených ideálů o nové vládě, která bude "statečně" bojovat proti korupci a nepravostem ve státní sféře.

Za vším včera udělal neblahou tečku prezident Václav Klaus, když poté, co v podstatě zajistil setrvání vlády, řekl pro iDNES následující: "Neumím žít ve světě, kde lidé nosí po kapsách nějaké nahrávací přístroje a tímto způsobem si nahrávají nebo nenahrávají, falšují nebo nefalšují tu nahrávku. To není svět, o kterém jsem schopen uvažovat".

Upřímně, pane prezidente, myslím, že už nemusíte dělat žádný novoroční projev, protože tato věta hovoří o Vás a Vašich názorech, vše podstatné, bohužel v negativním smyslu slova. Způsob, jakým jste zažehnal tuto "krizi" zdá se mi poněkud nešťastným od prvotní podpory pana Drobila, až po tento výrok.

V dnešním světě může kdokoliv, kohokoliv nahrát, natočit a dokumentovat jeho skutečné názory, postoje a činy, což je v naprostém pořádku, jelikož jinak bychom nikdy nepoznali, s jakými "výtečníky" máme do činění. Na počátku roku na to "dojel" Mirek Topolánek, celá kauza Wikileaks odhalila "názory" vrcholných, světových politiků a své pochybení právem "odskákal" ministr Drobil. Myslím, že kdyby se nic jiného letos nestalo, jde o důležité poselství do dalších let.

Vlády a politické reprezentace se mění, ale politici se již dlouho chovají jako "nedotknutelní bohové", kteří se opíjejí mocí a kašlou na lidi. Nyní mají možnost si vybrat. Buď začnou ještě více konspirovat, podobně jako se o to dříve pokoušeli fotbaloví činovníci, budou hovořit do mobilu o "kapřících", na schůzkách o "českých na stole" a uzavírat dohody v saunách, čímž se zcela připodobní kriminálníkům a gaunerům nebo se musí začít chovat odpovědněji a slušněji. Libor Michálek budiž první vlaštovkou.

Nedělám si iluze, že se tak stane z roku na rok a příští rok budou mít politici čisté ruce. Ale pokud bych si něco mohl přát po stromeček, tak by to bylo právě přání větší zodpovědnosti a slušnosti v budoucí politice. Současná politická situace je v naší zemi pro změnu příznivější, než byla kdykoliv předtím, záleží jen na tom, zda-li se premiér Nečas a vláda z přestálé krize poučí, či nikoliv a zda-li budou vládní strany schopny naplnit své předvolební proklamace.

Uvidíme ...

Přeji všem čtenářům mých polických komentářů i nepolitických úvah a recenzí, šťastné a veselé Vánoce, pokoj a klid od politiky a příjemné prožití dnů volna. Mějte se hezky.

Roman Potoczný